Věra Dvořáková Ordre des livres (chronologique)

Překladatelka z francouzštiny vzpomíná na svého manžela, básníka Ladislava Dvořáka, a celoživotní přátele, jako byli Václav a Olga Havlovy, Jan Zábrana, Emanuela Fryntu a další. Autorka nejprve vyprávěla své vzpomínky, které pak na základě zvukového záznamu přepisovala a upravovala do podoby, jež byla autorizována krátce před její smrtí. V knize zachycuje své dětství a mládí v pražských Holešovicích, studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, která byla přerušena po komunistickém puči, a společný život s Ladislavem Dvořákem. Věnuje se také svému blízkému přátelství s Annou Hrubínovou, které tragicky skončilo, a přibývajícím překladatelským příležitostem v šedesátých letech, včetně účasti na samizdatu během normalizace. Paměti poskytují vhled do pražského literárního prostředí od padesátých let, zaměřeného na enklávu, jež tvořila dech a nerv literárního života pod totalitní mocí. Cennou součástí jsou pasáže o přátelstvích a literárních kontaktech s mnoha významnými osobnostmi. Kniha také obsahuje bibliografický soupis autorčiných překladů a původních textů, který poprvé systematicky mapuje její zprostředkující práci v oblasti francouzské literární kultury.

Vzpomínky francouzského básníka a dramatika Paula Claudela Obejmout minulost jsou přepisem 42 rozhovorů s Jeanem Amrouchem z let 1951–1952. Claudel nikdy nenapsal své memoáry, místo toho se účastnil rozhlasového pořadu, kde improvizovaně reflektoval svůj život a dílo. Text zachycuje mluvní charakter rozhovoru, včetně odboček a nedokončených myšlenek. Amrouche, spisovatel a novinář, se na rozhovor důkladně připravil a stal se Claudelovým rovnocenným partnerem. Jeho cílem bylo přimět Claudela vzpomínat na okolnosti vzniku jeho her a prozkoumat vnitřní vztahy mezi dramatickými postavami a autorem. Claudel se vrací do svého dětství, vzpomíná na pařížské dospívání, studia a náboženské probuzení, a zmiňuje své přátele a umělecké kolegy. Kniha není dokumentárním popisem, ale snaží se proniknout do podstaty Claudelova duchovního a myšlenkového zrání. Claudelovo poznání, že jde o snahu dělat, co můžeme, i bez jistoty úspěchu, je paradoxní. Jeho umělecký úspěch se ověřuje v trvalém zájmu o jeho dílo i po více než šedesáti letech od jeho smrti. Rozhovory byly vysílány v letech 1951 a 1952 a poprvé vyšly knižně v roce 1954. Český překlad vychází z třetího vydání z roku 2001 a obsahuje bibliografii přeložených textů Claudela a soupis inscenací jeho děl.

Uloženo v kartonovém pouzdru spolu s třemi dalšími svazky souboru dosud nevydaných textů.

Uloženo v kartonovém pouzdru spolu s třemi dalšími svazky souboru dosud nevydaných textů. Fragmentární texty, týkající se dvou prvních autorových románů. Další svazek edice okrajových textů slavného francouzského autora obsahuje jeho poznámky, korespondenci a další dokumentární texty, které spojuje vztah k jeho prvním dvěma publikovaným románům - Kurýr na jih a Noční let.

Sedm milostných dopisů Antoine de Saint-Exupéryho Natalii Paley.

Citadela, poslední a životní dílo Antoina de Saint-Exupéryho, bývá obdivována pro svou hlubokou moudrost, vroucnost duchovního vyznání vpravdě lidského srdce, ale i pro vznešenou nesnadnost svého stylu. Výběr překladatelky a přední znalkyně Exupéryho díla u nás Věry Dvořákové může být tím nejvhodnějším úvodem pro ty čtenáře, kteří se s Citadelou dosud nesetkali, stejně tak jako připomenutím mnoha z nejoblíbenějších míst knihy pro ty, kdo kouzlu Exupéryho díla již podlehli.

Traum, Arbeit, Sexualität. Hin- und her gerissen zwischen Unterdrückung und Freiheit, Fastenzeit und Karneval, war der Körper des Menschen im Mittelalter Schauplatz von Grundgegensätzen wie kaum ein anderer im Abendland. Diese umfassende Geschichte des Körpers, von der Kasteiung der Priester zu den Wonnen des Schlaraffenlandes, vom Aufstieg des Christentums zum gleichzeitigen zähen Verharren heidnischer Bräuche, vom Lachen bis zur „Gnadengabe der Tränen“, von der Kleidermode bis zu den Essgewohnheiten, vom Zölibat bis zur höfischen Liebe, vermittelt uns ein Verständnis der Codes, die uns das abendländische Mittelalter bis heute als Vermächtnis hinterließ. Dabei steht die Geschichte des ganzen Menschen, seines Alltags, seiner Kultur und Mentalität im Mittelpunkt. Aus dem Inhalt: - Das Tabu von Sperma und Blut - Die Sexualität: tiefste Erniedrigung - Der Dünne und der Dicke - Anatomie: Leichenöffnung - Tote und Sterbende: erhöht und gequält - Zwei Ernährungsweisen, zwei Kulturen - Die guten Manieren - Der Körper als Metapher

Das Buch, das aus Gesprächen zwischen Jacques Le Goff und dem Journalisten Jean-Maurice de Montremy hervorgegangen ist, bietet einen lebendigen Zugang zu Le Goffs Werk und eröffnet gleichzeitig einen wunderbaren Einblick in die Werkstatt des großen Mediävisten. Angeregt durch die Lektüre von Walter Scott, machte sich der junge Jacques Le Goff frühzeitig auf die Suche nach dem Mittelalter. Bald schon spürte er, daß diese Welt uns zugleich sehr nah und sehr fern ist. Es war der Beginn eines Abenteuers, das ihn bis heute fesselt. In den Gesprächen, die Jacques Le Goff mit Jean-Maurice de Montremy im Jahr 2002 führte, entstand eine spannende Synthese seiner Arbeiten: Le Goff räumt mit den Legenden vom „finsteren“ Mittelalter auf und erweckt statt dessen eine reiche Zivilisation zum Leben, die von der christlichen Kirche geprägt wurde. Er zeigt, wie innovationsfähig eine Kultur war, die sich eigentlich allem Neuen verweigerte, und legt schließlich überzeugend dar, daß das zukünftige Europa nur Gestalt annehmen kann, wenn es seine Vergangenheit nicht vergißt.

Jde o dobrodružný román, ve kterém se mísí sociální kritika s naivním romantismem. Hlavním hrdinou je německý princ Rudolf z Gerolsteinu, který se v přestrojení dostává do Paříže, aby pomáhal chudým a trestal zlo. Klíčovým momentem je jeho setkání s mladou prostitutkou Fleur de Marie, jejíž krása a ušlechtilost ho dojímají. Po mnoha zvratech se ukáže, že je jeho dcerou z tajného svazku. Děj se završuje její smrtí v klášteře, kam se uchýlila za účelem pokání. Kolem tohoto příběhu se vrství různé linie vyprávění, které představují širokou galerii postav z různých společenských vrstev, reflektující bídu, vykořisťování, korupci a kriminalitu. Na rozdíl od jiných děl autora trpí tento román méně povrchní psychologií a předvídatelným vývojem postav. Například postavy z podsvětí jsou považovány za studie zločineckých typů. Dějové zápletky nejsou tak nepravděpodobné jako v jiných jeho dílech, avšak konzistence románu je narušena snahou autora zaujmout čtenáře pro další pokračování. Kniha je dodnes populární díky poutavému a melodramatickému ději, silné společenské kritice a pochopení pro problémy drobných hrdinů.

Dès les premiers siècles, les chrétiens ont cru confusément en la possibilité de racheter certains péchés après la mort. Mais dans le système dualiste de l'au-delà, entre Enfer et Paradis, il n'y avait pas de lieu pour l'accomplissement des peines purgatoires. Il fallut attendre la fin du XIIe siècle pour qu'apparaisse le mot Purgatoire, pour que le Purgatoire devienne un troisième lieu de l'au-delà dans une nouvelle géographie de l'autre monde. Le Purgatoire s'inscrit dans une révolution mentale et sociale qui remplace les systèmes dualistes par des systèmes faisant intervenir la notion d'intermédiaire et qui arithmétisent la vie spirituelle. Ce Purgatoire, c'est aussi le triomphe du jugement individuel au sein des nouvelles relations entre les vivants et les morts. Cette enquête suit les avatars de la naissance du Purgatoire de l'Antiquité à La Divine Comédie de Dante. Cette naissance est un des grands épisodes de l'histoire spirituelle et sociale de l'Occident.

Výběr myšlenek z díla velkého básníka a humanisty. Antoina de Saint-Exupéryho není třeba českému čtenáři zvlášť představovat. Hloubka, ale zároveň i srozumitelnost jeho myšlenek z něho činí autora z nejmilovanějších. Již jako děti jsme se seznámili s jeho Malým princem, později se Zemí lidí, Kurýrem na jih, a zejména s jeho posledním, hluboce filosofickým dílem, které vyšlo až po autorově smrti, s Citadelou. Soubor Slova jako hvězdy přináší výběr těch nejkrásnějších myšlenek z pera tohoto letce, básníka a velikého humanisty. S motivem hvězd se setkáváme snad v každém díle Saint-Exupéryho -- ať je to rodná hvězda Malého prince, hvězda, podle níž poutník na poušti určuje směr svého cesty, nebo hvězdy zářící letci nad hlavou z noční temnoty. Nejen proto jsme však tak pojmenovali tento výbor, nýbrž i proto, že nám jeho slova dokážou prozářit temné chvíle, jaké se vyskytnou v životě každého člověka.

Tato kniha dějově navazuje na Motýlka. Podává obraz celého dalšího autorova života na Venezuele. Děj se odehrává po útěku z pevnosti El Dorado v roce 1945. Motýlek se chce pomstít všem, kteří zapříčinili jeho utrpení ve vězení, a vymýšlí proto různé plány. Všechny selžou, a tak se smíří s klidným životem. Díky tomu se setkává s částí své rodiny. Děj této knihy končí v době před vydáním knihy Motýlek. Určitě povinnost pro všechny, kterým se líbil Motýlek...

Deux jumeaux, Jean et Paul, forment un couple fraternel si uni qu'on l'appelle Jean-Paul. Mais Jean veut briser cette chaîne et essaie de se marier. Paul fait échouer ce projet. Désespéré, Jean part seul en voyage de noces à Venise. Paul se lance à sa poursuite et accomplit un long voyage initiatique autour du monde. A travers des aventures multiples et de nombreux personnages, comme le scandaleux oncle Alexandre, surnommé le dandy des gadoues, ce roman illustre le grand thème du couple humain.

Francouzský historik a univerzitní profesor maďarského původu přichází na základě archivních materiálů s tvrzením, že by národnostní konflikty nevedly k rozpadu Rakousko-Uherska, kdyby se spojenci a vítězové první světové války ve složitých zákulisních jednáních nebyli rozhodli ze strategických důvodů škrtnout mocnářství z mapy světa.

Jak je na tom náš dnešní svět? Žijeme v epoše úpadku, nebo prosperity? Trvají dosud, či mají ještě na­ději opět se prosadit hodnoty jako dobrota, laskavost, soucit, nenásili? A co pro to my sami můžeme udělat? Kniha rozhovorů francouzského spisovatele a scénáristy s Jeho Svatostí 14, dalajlamou, duchovní a světskou hla­vou Tibetu, nabízí podnětnou konfrontaci dvou pohle­dů na celou škálu naléhavých témat současnosti od ekologie, přelidnění planety a kontroly porodnosti přes rasismus, xenofobii, náboženský fundamentalismus, dro­gy, AIDS, trest smrti atd. až po roli filmu a televize, zobrazování násilí a otázku cenzury. Čtrnáctidenní rozprava, vedená v únoru 1994 v indické Dharamsale, vyvrací představu o nesmiřitelné různosti dvou světů a v duchu buddhistické myšlenky "jednoty všech lidí" dosvěd­čuje naopak, že nejen v praktických názorech, ale i ve smyslu hlouběji duchovním mohou mít k sobě Západ a Východ někdy překvapivě blízko. Současný buddhis­mus, jak ho ztělesňuje moudrá postava 14. dalajlamy a jak o něm Carriére čtenářsky přístupnou formou podává výklad, se zde i přes některé, evropské tradici cizí prvky, jeví jako "věda o duchu", poskytující přinej­menším dvojí cennou lekci: myšlenkové otevřenosti a tolerance.

Žáner eseje tvorí významnú súčasť životného diela Marcela Prousta (1871-1922), ktorý sa už od mladosti venoval písaniu glos, článkov, kroník a esejí. Tieto texty sa zaoberajú výstavami, koncertmi, literárnymi dielami a otázkami umeleckej tvorby, pričom približujú aj aristokratické salóny a spoločenské udalosti. Proust začal prispievať do revue Le Banquet a La Revue blanche, neskôr do La Chronique des arts et de la curiosité, Le Gaulois a Les Lettres. Jeho noticky sa pravidelne objavovali v Le Figaro a neskôr v La Nouvelle Revue française. Počas svojho života vydal jedinú zbierku esejistických útvarov, Pastiše a rozmanitosti (1919), ktorá obsahuje kolekciu pastišov a rôznych esejí, vrátane pozoruhodných Dní čítania. Po jeho smrti vyšli Kroniky (1927) a nedokončená esej Proti Sainte-Beuvovi (1954). Súbor tridsiatich esejí a článkov preložil Boris Mihalkovič z francúzskeho vydania Marcel Proust: Contre Sainte-Beuve précédé de Pastiches et mélanges et suivi de Essais et articles. Tento výber sa zameriava na Proustove estetické záujmy (literatúra, hudba, výtvarné umenie, portréty, nekrológy, recenzie) a zachytáva jeho literárny vývoj od začiatkov po neskoré povojnové texty, chronologicky usporiadané ako vo francúzskom origináli.

Recueil d'essais, d'entretiens et d'interprétations talmudiques. Au début, Lévinas est influencé par la philosophie de Husserl et de Heidegger, mais il s'en éloigne par la suite en soulignant la priorité de la relation à autrui par rapport à l'impersonnalité de l'Être chez Heidegger. L'éthique de Lévinas n'est pas une éthique de l'amour tout-pardonnant, mais une éthique de la justice, ancrée selon lui dans la tradition orale juive, en particulier dans sa forme écrite, le Talmud. Le lien avec le judaïsme est un aspect indissociable de la personnalité de Lévinas.

L'Histoire de la folie à l'âge classique de Foucault est l'un de ses grands écrits « archéologiques ». Son thème central est la manière dont le phénomène de la folie a été appréhendé dans l'histoire moderne de l'Europe. Foucault y analyse plusieurs constellations historiques qui ont caractérisé le rapport de la culture occidentale à la figure du fou, en commençant par ce qu'il appelle le « grand enfermement ». La folie y est étudiée non pas comme un fait biologique ou médical, mais comme un phénomène culturel dont la perception a considérablement évolué au fil des époques. Bien que Foucault se soit par la suite distancié de ce texte, il est essentiel de noter que cette œuvre présente tous les traits caractéristiques de sa pensée précoce : une conception discontinuiste de l'histoire, une tendance à envisager l'histoire davantage en termes d'espace que de temps, et une dimension esthétisante, particulièrement évidente dans les dernières pages, où il établit un lien entre la folie et la littérature à travers le concept d'« absence d'œuvre ». L'édition originale inclut également une réflexion sur Descartes et le rapport entre le sujet pensant et la possibilité de la folie, ayant donné lieu à une célèbre polémique philosophique du XXe siècle.

Fille de pionniers qui travaillent a reduire l'immensite de la foret canadienne, Maria Chapdelaine a les reves de ses dix-huit ans: suivre Francois Paradis, un trappeur dont elle est devenue amoureuse et qui a promis de l'epouser a son retour, le printemps venu. Mais, a la veille de Noel, brulant de retrouver sa bien-aimee, Francois quitte le Grand Nord et s'engage sur des chemins que l'hiver a pourtant coupes...Epopee du Canada francais, le grand roman de Louis Hemon, ecrit en 1913, n'a pas seulement fait date dans la conscience collective quebecoise; par le souffle de son recit et les elans poetiques de son style, il a tenu en haleine des generations de lecteurs, en France et dans le monde entier.

Voici la suite sensationnelle de PAPILLON, l'histoire d'évasion et d'aventure qui a conquis le monde. Banco poursuit les aventures d'Henri Charrière, surnommé 'Papillon', au Venezuela, où il a enfin gagné sa liberté après treize ans d'évasion et d'emprisonnement. Malgré sa résolution de devenir un homme honnête, Charrière se retrouve rapidement impliqué dans des exploits palpitants avec des chercheurs d'or, des joueurs, des voleurs de banque et des révolutionnaires - volant et étant volé, son appétit de vivre est aussi fort que jamais. Il gère également des night-clubs à Caracas jusqu'à ce qu'un tremblement de terre le ruine en 1967, moment où il décide d'écrire le livre qui lui apportera une renommée internationale. Banco est féroce, drôle, tendre, rempli d'incidents et d'excitation. Banco est aussi vivant que PAPILLON et témoigne du talent d'un narrateur né.

Na pozadí společenského života 60. a 70. let, ve světě novodobé pařížské bohémy, k němuž patří hlavní hrdiny knihy, stárnoucí malíř Burgonde, se rozehrávají dramata pozdní, osudové lásky, generačních konfliktů i tvůrčích krizí a hledání.

Ces notes, retrouvées en désordre, après la mort de l'auteur, résultent d'une réflexion personnelle qui tente d'esquisser une philosophie de vie, par-delà les conflits de l'homme. Rédigée à la première personne, cette oeuvre, qui évoque un prince du désert en quête de sagesse, utilise la parabole, la métaphore ou l'allégorie et prend, parfois, des résonances bibliques.

À la suite d'une explosion, sans doute nucléaire, qui a selon toute vraisemblance ravagé la Terre entière, Emmanuel Comte et ses six compagnons font du château de Malevil, dont la profonde cave leur a permis de survivre, la base de départ de leurs efforts de reconstruction de la civilisation, qui passera également par l'affrontement avec d'autres groupes de survivants, que ce soient des bandes errantes ou des groupes structurés nomades ou sédentaires. La qualification de science-fiction peut être considérée comme exagérée, concernant ce roman, puisque seule la situation de départ (la destruction de la civilisation humaine par une explosion d'origine inconnue) rejoint le thème post-apocalyptique, alors très populaire en science-fiction. Tout le reste du roman raconte comment un groupe de survivants miraculés relève le défi de la reconstruction d'une société humaine. De ce point de vue, on peut dire que le roman relève du genre de la robinsonade. De nombreux thèmes sont abordés dans ce roman : la religion, la politique, la place des femmes dans la société, le monde rural, le rôle du chef, certes sous l'angle d'une mini-communauté mais qui renvoient à notre société.

New York svou obrovskou rozlohou, mrakodrapy směle se vypínajícími do výšky jakoby ztělesňoval lidskou odvahu, která překročila únosnou míru a nevyhnutelně povede ke katastrofě. Předzvěst apokalypsy, kterou v New Yorku cítit, zlákala už nejednoho spisovatele k tomu, aby americkou Megalopolis použil jako scénu pro své symbolické vize. I francouzský prozaik Didier Decoin (nar. 1945) v románu John Peklo (1977), odměněni Goncourtovou cenou, rozvíjí drama svých postav na půdě silně personifikovaných New Yorku, ve kterém se pomalu začínají rozpadat budovy. Na trojici ústředních postav se Decoin pokusil zachytit osudy a pocity nižších vrstev mnohonárodního newyorského obyvatelstva. Profesorka městské sociologie Dorothy Kaynová, která ztratila zrak, je odbornicí na New York, ale zato je v odlidštění městě zcela ztracena. Věčný tulák bez domova, Polák Ashton Mysha, nevidí ve světě, kde vládnou peníze, jiné východisko než sebevraždu. Symbolem naděje a obrodné síly je Indián John Peklo. Jako dědic prapůvodních mýtů intuitivní rozumí znamením, kterými New York jako živý organismus ohlašuje blížící se pohromu. Decoinov román je vážným zamyšlením nad situací současné americké společnosti, nad rozpadem jejích lidských i společenských hodnot. Vedle závažnosti svého poselství poslouží i jako výborný baedeker po New Yorku.

Hrdinou románu francouzského prozaika a kritika je sedmnáctiletý pařížský lyceista, který se v posledních dnech druhé světové války dostává na barikády, kde poznává hrdinství jedněch i lhostejnost druhých a kde se uprostřed smrti urychluje jeho dospívání...

Jeden rok na běžné silnici, kde jezdí "dálkaři" tvrdí chlapi, kteří neustále zápolí s časem, kdy musí převézt zboží podléhající zkáze včas na druhý konec Francie, do toho Aycrad namíchal i soukromý život některých řidičů.

Dans un décor de gares et de trains, se joue une histoire peu commune, faite d'amour et de haine. Un conducteur de train, Jacques Lantier, un homme en apparence calme et doux, souffre d'un terrible mal : il ne peut aimer sans avoir envie de tuer. Autre " bête humaine " : La Lison, sa locomotive à vapeur, qu'il entretient avec passion et qui va l'entraîner dans une effroyable catastrophe ferroviaire...

Ve svazku jsou obsaženy čtyři přednášky, z nichž dvě pocházejí z roku 1933 a zbylé byly prosloveny v létech 1941 a 1942. Mají meditativní, básnicky laděný charakter. Francouzský nábožensky orientovaný filosof existence v nich nahlíží do zášeří prožitkového světa člověka se zřetelem k jeho poznávání, k zážitku vlastnictví, ke vztahu mezi „já“ a „druzí“ a k formování naděje.

Psychologie und Geisteskrankheit ist sowohl im Hinblick auf Foucaults eigene Forschungen als auch im Rahmen der strukturalen Theo­rie eine programmatische Schrift, eine Art Modell: der Autor expliziert Wissenschaft in Kategorien menschlicher Existenz, psychische Krankheit und psychologische Analyse als Moment der Geschichte des Individuums und der Gesellschaft. Ausgehend von klinischen Befunden und dem Zusammenhang zwischen psychischen und organischen Prozessen, definiert er die »psychologische Dimension« des Bewußtseins und die »allgemeinen Strukturen« der Geisteskrankheiten, in denen sich bestimmte Merkmale der Geschichte des Menschen und seiner Freiheit reproduzieren.

Dvě prózy francouzské spisovatelky řazené k renovátorům francouzské současné prózy. První (Moderato cantabile, 1958) líčí na pozadí milostné tragédie neznámé dvojice z kavárny příběh společensky vysoce postavené vdané ženy, která se dopouští nevěry s mladším mužem společensky níže stojícím. V románě Vicekonzul (1966) zachycuje na pozadí šílenství kalkatské žebračky příběh ženy z evropské společnosti scházející se na francouzském velvyslanectví v Kalkatě.

Sbírka próz nadaného francouzského autora. S velkou silou básnické imaginace se v nich snaží vyslovit životní pocit, ohraničený časem bolesti či myšlenkového posunu. Jeho prózy nemají děj, anebo jen ilustrativní, ve vztahu k pocitům postav a jejich cílem je zachytit neopakovatelný okamžiklidského prožitku, vytržený z neúprosně plynoucího času. Přestože v nich nelze najít žádné světonázorové hledisko, všechny spojuje stesk nad konečností života a úzkost z neznámé budoucnosti, vesměs symbolizovaná sluncem všechnu vláhu, horečkou a vyprahlostí smyslů. Největší přednosti této knihy je její básnický jazyk, výborně přetlumočený.

V této knize mluví autorka ústy mladého muže. Ten žije u strýce v Paříži a léčí si plíce. Žije v pohodlí a relativní zahálce. Zato pronikavě a až chorobně citlivě analyzuje vztahy k nejbližšímu okolí, hlavně strýci, tetě a sestřenici, podivným, psychologicky velmi pitoreskním lidem.Hlavní zápletkou v tomto řetězci komplikovaných vztahů je postava pana Martereaua, kterému rodina svěřila obrovskou sumu na zakoupení domu kousek za Paříží. Otázka, kterou si vypravěč stále znovu a znovu klade, zní: je Martereau podvodník, nebo oddaný a obětavý člověk? Martereau je jediná postava, která má přesné kontury, ostatní nemají ani jména. Jediný Matereau má také morální sílu a zdraví, ostatní jen přešlapují a patlají se rozebíráním svým proměnlivých, ale v podstatě monotónních postojů. Málokdy v skutečně moderní próze najdeme takovou nezávislost myšlení i umělecké formy, aby přitom tak úzce navazovala na samy kořeny tří autorů, jichž si autorka vážila jimiž se intenzivně zabývala: Dostojevskij, Kafka a Proust.

Originální milostný příběh stárnoucího muže a mladé sekretářky. Kromě vynikající psychologické kresby postav vyniká kniha bohatstvím postřehů a úvah a poetickým pohledem do života Paříže.

Roku 1963 vyšlá a hned i významnou literární cenou vyznamenaná románová prvotina mladého francouzského spisovatele (nar. 1940), jež se zcela vymyká z módního proudu soudobé francouzské prózy. V příběhu člověka ztrácejícího podtlakem životní nejistoty a pocitu stálého ohrožení válkouduševní rovnováhu, hledá autor odpověď na otázku, kdo vlastně je šílený: zda člověk střetávající se s okolním světem anebo svět jej obklopující.