En savoir plus sur le livre
Kniha autora historických románů Antonína Polácha se zaměřuje na temné stránky osobností českých vládců. Zkoumá osudy sedmi panovníků – Přemysla Otakara I., Václava II., Karla IV., Václava IV., Zikmunda Lucemburského, Ladislava Pohrobka a Ferdinanda II. – a na základě kritického studia pramenných podkladů a dobových dokumentů vytváří plastický portrét středověkého krále. Autor se snaží odhalit, jak osobnost silného panovníka garantovala klid a prosperitu pro poddané. Zajímavé je, že králové často používali drastické metody k udržení moci, což by dnes bylo považováno za zločin. Jejich schopnost čelit protivníkům a zvládat konflikty ukazuje na osobní kvality jednotlivých vládců, přičemž politicky korektní metody nebyly běžné. Polách se rovněž ptá, zda je náhodné, že panovníci z rozvrácených vztahů, sirotci a dětští štvanci dosahovali lepších výsledků ve vládě než rozmazlované děti. Možná právě absence citových vazeb v dětství je vedla k častějšímu uchylování se k zločinu.
Achat du livre
Odvrácená tvář moci: Zločiny českých králů, Antonín Polách
- Langue
- Année de publication
- 2020
- Reliure
- (rigide),
- État du livre
- Bon
- Prix
- 6,99 €
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Titre
- Odvrácená tvář moci: Zločiny českých králů
- Langue
- Tchèque
- Auteurs
- Antonín Polách
- Éditeur
- Rybka Publishers
- Publié
- 2020
- Format
- rigide
- Pages
- 392
- ISBN10
- 808795081X
- ISBN13
- 9788087950814
- Séries
- Mots clés
- Thème historique, Journalisme littéraire, Crimes et délits, Rois, Souverains
- Évaluation
- 4,3 sur 5
- Description
- Kniha autora historických románů Antonína Polácha se zaměřuje na temné stránky osobností českých vládců. Zkoumá osudy sedmi panovníků – Přemysla Otakara I., Václava II., Karla IV., Václava IV., Zikmunda Lucemburského, Ladislava Pohrobka a Ferdinanda II. – a na základě kritického studia pramenných podkladů a dobových dokumentů vytváří plastický portrét středověkého krále. Autor se snaží odhalit, jak osobnost silného panovníka garantovala klid a prosperitu pro poddané. Zajímavé je, že králové často používali drastické metody k udržení moci, což by dnes bylo považováno za zločin. Jejich schopnost čelit protivníkům a zvládat konflikty ukazuje na osobní kvality jednotlivých vládců, přičemž politicky korektní metody nebyly běžné. Polách se rovněž ptá, zda je náhodné, že panovníci z rozvrácených vztahů, sirotci a dětští štvanci dosahovali lepších výsledků ve vládě než rozmazlované děti. Možná právě absence citových vazeb v dětství je vedla k častějšímu uchylování se k zločinu.