Paramètres
- 233pages
- 9 heures de lecture
En savoir plus sur le livre
Pro Aristotelovu etiku je klíčové téma ctnosti. Probírá se porůznu v celé Etice Nikomachově, nicméně její 2. kniha představuje východisko, kde je morální ctnost definována a uvedena do kontextu lidského života a jednání. Tomáš svým výkladem zasazuje antické pojetí ctnosti do křesťanského kontextu. Pro něho je vzorovým příkladem ctnostného člověka především Kristus a světci, ale z filosofického hlediska musí věc uchopit jinak, proto definuje ctnostného člověka jako toho, kdo neuhýbá z cesty, na niž ho postavila jeho přirozenost: „člověk, jaký má být“. Pro dnešní společnost není podvědomým vzorem vznešený Athéňan jako pro Aristotela, tím méně Kristus a svatí, ale už ani zákon lidské přirozenosti. O to důležitější je přemýšlet o těchto věcech explicitně: v čem spočívá ctnost, kam ji zařadit v celku lidské přirozenosti, jak ji získat a rozvíjet, a jaké jsou jednotlivé ctnosti a jim odpovídající neřesti? To vše je tématem druhé knihy Aristotelovy Etiky Nikomachovy (v knížce uvedený latinský i řecký text) a potažmo komentáře sv. Tomáše.
Achat du livre
Komentář k Etice Nikomachově II. kniha, Aristotelés, Tomáš Akvinský
- Langue
- Année de publication
- 2014
- product-detail.submit-box.info.binding
- (souple)
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Titre
- Komentář k Etice Nikomachově II. kniha
- Langue
- Tchèque
- Auteurs
- Aristotelés, Tomáš Akvinský
- Éditeur
- Krystal OP
- Publié
- 2014
- Format
- souple
- Pages
- 233
- ISBN10
- 8087183614
- ISBN13
- 9788087183618
- Séries
- Mots clés
- Nonfiction, Sciences sociales, Philosophie, Éthique, Aristote, 384 av. J.-C.-322 av. J.-C., Saint Thomas d'Aquin, 1225-1274
- Évaluation
- 3,65 sur 5
- Description
- Pro Aristotelovu etiku je klíčové téma ctnosti. Probírá se porůznu v celé Etice Nikomachově, nicméně její 2. kniha představuje východisko, kde je morální ctnost definována a uvedena do kontextu lidského života a jednání. Tomáš svým výkladem zasazuje antické pojetí ctnosti do křesťanského kontextu. Pro něho je vzorovým příkladem ctnostného člověka především Kristus a světci, ale z filosofického hlediska musí věc uchopit jinak, proto definuje ctnostného člověka jako toho, kdo neuhýbá z cesty, na niž ho postavila jeho přirozenost: „člověk, jaký má být“. Pro dnešní společnost není podvědomým vzorem vznešený Athéňan jako pro Aristotela, tím méně Kristus a svatí, ale už ani zákon lidské přirozenosti. O to důležitější je přemýšlet o těchto věcech explicitně: v čem spočívá ctnost, kam ji zařadit v celku lidské přirozenosti, jak ji získat a rozvíjet, a jaké jsou jednotlivé ctnosti a jim odpovídající neřesti? To vše je tématem druhé knihy Aristotelovy Etiky Nikomachovy (v knížce uvedený latinský i řecký text) a potažmo komentáře sv. Tomáše.