Oldřich Kašpar Livres

Puisés au cœur des légendes populaires mexicaines, ces contes aztèques passionneront tous les lecteurs : les plus jeunes, les plus curieux, les amateurs de poésie, ou ceux qui ont soif de merveilleux. Ils suivront le parcours tumultueux du puissant Huitzilpopochtli ou du téméraire prince de Tilatongo. Ils découvriront le Serpent à plumes, le Renard futé et le Coyote égoïste, héros doués des qualités et des défauts humains. Des dialogues animés et de nombreuses illustrations en couleur transforment ces courts récits en de véritables aventures, dans un décor très pittoresque. Les contes aztèques recèlent des trésors de gaieté et d'originalité, et dévoilent une culture méconnue, celle des Indiens du Mexique. Cet ouvrage étonnant offrira l'émerveillement, le dépaysement et même le rire à quiconque choisira de se laisser guider par la plume agréable et légère de Oldrich Kaspar.

Studie harvardského antropologa o rituálním užívání halucinogenů v magii a náboženství přírodních národů. Kniha Halucinogeny a kultura uvádí do problematiky některých psychedelik v jejich kulturním a historickém kontextu, přičemž klade důraz na jejich úlohu v náboženství, rituálech, magii a léčitelství.

Mýty, legendy a pohádky mexických indiánů.

První novočeské vydání dvou nejobsáhlejších dopisů (Cartas de Relación) španělského conquistadora, dobyvatele říše Aztéků Hernána Cortése (1485–1547), které zaslal svému králi a císaři Karlu V., které ačkoli jsou pojímany jako zprávy o postupu výbojů, nelze jim upřít jistou literární hodnotu. Oba dopisy jsou nejen kultivovaně podaným svědectvím o historických událostech, k nimž došlo na počátku 16.sloletí, a o dnes již zaniklé civilizaci. Vypovídají také o výjimečné osobnosti Hernána Cortése, jenž na rozdíl od většiny svých současníků dokázal nejen chápat, ale i popsat kulturu zcela odlišnou od kultury jeho rodného Španělska.

Mýty, legendy, pohádky a humorky Latinské Ameriky a karibské oblasti. Tato vůbec první antologie jihoamerického (nikoliv indiánského) folklóru v češtině představuje vypravěčské umění národů Latinské Ameriky a karibské oblasti, jež se zformovaly vlastně až v průběhu 19. a 20. století. Setkáváme se v ní s legendami, mýty, pohádkami a lidovými historkami pocházejícími z různých oblastí: od severního Mexika, přes Kubu a Santo Domingo až po Argentinu a Chile na jihu. Většina shromážděných textů ukazuje na splývání minimálně tří různorodých tradic – evropské a americké především, v karibské oblasti a v Brazílii pak také africké. Zejména „kouzelné pohádky“ přinášejí celou řadu důvěrně známých evropských motivů, mnohdy však změněných k nepoznání, zatímco v pohádkách o zvířatech se projevují zejména vlivy indiánské a černošské tradice. Texty vyprávěné živým a svěžím jazykem jsou doplněny doslovem a podrobnými poznámkami a vysvětlivkami.

Antologie aztécké, kečuánské a mexické milostné poezie od dob nejstarších po současnost.

Dějiny Karibské oblasti od předkolumbovského období až po neklidné 20. století. Karibská oblast představuje od nepaměti jednu z důležitých křižovatek vývoje lidské společnosti. V předkolumbovském období se zde na stovkách obydlených ostrovů protínaly a prolínaly hlavně vlivy arawacké, taínské a karibské kultury. Původní civilizace byly doslova smeteny vpádem Evropanů, na jehož počátku stojí první cesta Kryštofa Kolumba k Novému světu. Vlivem téměř úplného vymizení původních obyvatel a masivního dovozu černých otroků z Afriky, vznikla naprosto nová etnická a kulturní situace, charakterizovaná výrazem afrokaribská. Od 16. století se tato strategicky důležitá oblast stala předmětem soupeření evropských mocností, především Španělů, Francouzů, Angličanů a Nizozemců, jeho pozůstatky jsou na politické mapě Karibiku vidět dodnes. V 18. století se zde pod přímým vlivem Velké francouzské revoluce zrodila první černošská republika na světě (Haití) a v 19. století vstoupily do hry USA. Dnes představuje Karibská oblast roztříštěný konglomerát nejrůznějších politických útvarů od zámořských území Velké Británie, Francie a USA až po samostatné státy včetně socialistické Kuby.

Rozsáhlá publikace z pera čtyř španělských historiků je rozčleněna na pět tradičních úseků – starověk, středověk, raný novověk, novověk a moderní dějiny – které ovšem dobře odrážejí zvláštnost jednotlivých epoch – Římská říše, maursko-křesťanská epocha – Španělská monarchie – ponapoleonské království – velký přerod 20. století. Knihu navíc doprovází stať O. Kašpara mapující česko-španělské potkávání v průhledu dějin.

Madrid, sedící jakoby vyzývavě uprostřed suchopáru kastilské náhorní plošiny, byl jen velký zaprášený městys, daleko méně proslulý než císařské Toledo, vlídný Valladolid, zářivá Barcelona nebo kultivovaná Sevilla, a to do té doby, než se králi Filipovi II. zlíbilo povýšit ho na hlavní město...