Kniha „všedně nevšedních“ příběhů, které se mohou stát komukoliv z nás. Přesto jsou natolik originální, že nenudí. Nahlédneme do osudů vodárenských dělníků a jejich svérázného způsobu vnímání života, světa a lidí v něm. Postavy v povídkách jsou bravurně vykreslené, příběhům neschází myšlenka, nadhled ani pointa. Náročnější čtenáři si jistě vychutnají autorovu hru se slovy a notnou dávkou existenciální filozofie.
V příbězích prvotiny Antonína Šlechty 7 pádů smrti vstupujeme do osudů a prožitků obyčejných lidí v Úpici, malém městě v předhůří Krkonoš a Jestřebích hor, v době pouťových oslav. Hlavní postavy povídek jsou konfrontovány se smrtí z různých úhlů pohledu. Život a smrt zde nestojí proti sobě jako protiklady dobra a zla, nýbrž vedle sebe, jako samozřejmý a přirozený projev skutečnosti. Ze střetů života a smrti v sedmi pádech vyvstávají otázky, které si autor knihy, postavy příběhů i čtenáři zodpovídají sami v sobě v podobě niterných prožitků.
Kniha s otevřeným koncem Kdybych měl rozhodnout, zda je autor této knihy básník nebo prozaik, hlasoval bych pro básníka. I když se mi básně v próze příčí, zde jde o povídky prosycené poezií, která se schválně nedbale protlačuje na povrch. Přiznávám, že autora neznám, a nemohu tvrdit, že do českého literárního světa vstupuje nový talent. Autor i čtenář jsou okouzleni příběhem i jazykem, přičemž vše potřebné je na svém místě včas a přesně. Archaická slova jsou okamžitě k dispozici, stejně jako jazyk z nelidovější mluvy, který se objevuje tam, kde by ohled na jemnocit zbořil stavbu. Každá povídka je mistrovská – jedna připomene Kafku, jiná Hrabala nebo Haška, ale autor nikomu nenapodobuje. Čtenář může litovat, že se nedozví, jak to dopadne s elektrikářem a rockerem Hruškou, designérkou Evelínou a jejím čtyřletým cvrčkem ze závěrečné povídky. Přibude v Trutnově jedna spokojená rodina? Co víc si spisovatel může přát, než že jím stvořené postavy žijí i za poslední stránkou?
Kniha břitkých glos z pera východočeského autora, kterou doplňují snímky od Jaroslava Jakubčina. Možná že život není nic jiného nežli nepřetržitý sled detailů. Teprve v jejich úhrnu se před námi otevře rozmanitost i hloubka prožitků. Tak se děje i nad texty této knihy. Každý z textů dokresluje fotografie. Texty v zamyšleném drobnohledu osahávají naše životy v krátkých sentencích. Nechme na sebe působit jednotlivé dílky knihy, detail za detailem. Každému jednotlivci vyvstane jen jemu vlastní svět prožitků, který, ač se jeví černobílý, je barevnější, než by se na první pohled zdálo. Jako tato kniha.