V této knize autor píše o malebném kraji, osídleném svérázným lidem – o Valašsku. Zachytil ducha tohoto kraje a hlavně se zaměřil na otázky, čím se kdysi lidé v této lokalitě živili, co pěstovali, jak přežívali období hladu, válek, jak vypadala tehdejší kuchyně. 1 volná příl.:Jídelníček. 9 s., il., sest. Milena Habustová Slovníček valašských nářečí Souhrn do ruš. přel. Blažena Chovancová, do pol. Daniel Kadlubiec, do něm. Martin Helan, do angl. Jarmila Čížová
Do 5. svazku monografie bylo zařazeno vše, co ještě bylo třeba ujasnit. To platí především o podílu polské menšiny na formování charakteru těšínské kultury a o aktivitách této minority a též o problematice evangelické církve na tomto území. Nakonec přišly na řadu závěry, při jejichž formulování se vyjevily nové otázky, a proto ještě jedna kapitola navíc. Kapitola o třech regionech – goralském, těšínském či valašském a lašském, o pojmech Lach, Valach a Goral na Těšínsku a v celých Karpatech.
3. díl monografie je zaměřen více na hodnoty a poznatky povahy spíše nemateriální. V 1. části knihy se dovíme o starodávných pravidlech v životě rodiny i v životě obce, jak je známe z historických pramenů a jak přežívaly ještě dále ve století 20. Největší část knihy je věnována lidovým obyčejům, které provázely člověka od Tří králů až po štěpánskou koledu na konci roku a od jeho zrození po smrt. Poslední část knihy seznamuje s lidovým léčitelstvím - jak se lidé sami léčili, jak léčili dobytek a jakou roli v tom všem hráli známí lidoví léčitelé
Obrazová publikace přibližuje krásu lid. architektury ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.
O původu Valachů, valašské kolonizaci, vzniku a historii moravského Valašska a také o karpatských salaších
Symbolicky na konci 20. století vychází 1. díl pětidílné publikace o Těšínsku, která zachycuje podobu tohoto regionu zformovanou minulými věky. Jde o knihu, která má za úkol uchovat v paměti lidí bohatství folklóru a um předchozích generací. První díl je věnován především zaměstnání obyvatel - řemeslům, zemědělství a salašnictví, tomu jak tu uměli zpracovat dřevo, hrnčířskou hlínu, železo i textilní rostliny, aby jim sloužily.
Vedle historické literatury a pramenů používá autor ve větší míře i materiálu etnografického. V úvodní kapitole vymezuje obsah pojmu etnografického regionu a všímá si názorů na valašskou otázku v odborné literatuře. Jádro studie tvoří pojednání o vzniku a vývoji etnografického regionu Moravského Valašska a stanovení jeho územního rozsahu, který se měnil s vývojem lidové kultury.
