Dokud je člověk mlád,jen zřídka se obrací pohledem nebo vzpomínkou na stopy své činnosti a práce. Ale s pokračujícím létem svého života přemýšlí už častěji o svém životním díle, a když konečně, jak se říkávalo,vidí Abrahama,nutně se už zastaví,otře s čela pot a chtěj nechtěj se ohlédne za sebe.Vím to z vlastní zkušenosti.Neznamená to,že se mi už nechce kudopředu,ne,kdežpak,to si nedám nikým namluvit,ale u tohoto mezníku lidské pouti se zastavit musíte.
Zajímavý příběh čtyř chlapců z Prahy, kteří prožijí dva měsíce prázdnin životem zálesáků v chatě v lesích.
Autor, od mládí vášnivý pozorovatel přírody, píše ve své knize Ze stínů karpatských pralesů s láskou a zaujetím „letopisy“ lesních tvorů, jež sám poznal a jejichž život odpozoroval. Příběhy nejsou vymyšleny, jejich hrdinové skutečně žili. Jen chybějící spojovací události jednotlivých příhod jsou spojeny literárním tmelem romantiky.
Autor sám píše ve své knize Ze stínů karpatských pralesů, že se jedná o jakési životopisy zvěře karpatské přírody. Nejsou to podle jeho slov vymyšlené příběhy, ale skutečné osudy lesních obyvatelů zaznamenané tak, jak je sám při vycházkách a dlouhých denních i nočních pozorováních zaznamenal. Jen drobné chybějící spojovací části jednotlivých příhod byl nucen literárně propojit.
