Ludvík Souček Livres

Historie vývoje lidského dorozumívání na dálku.

Radioaktivní ptáci bez očí, kteří celá staletí čekají v neprobádaných zákrutech jedné islandské jeskyně na odhalení jistého tajemství, to je jeden z hlavních motivů knihy Cesta slepých ptáků klasika naší science fiction. A jak to všechno souvisí se zámořskými plavbami starých Vikingů, o tom všem se dočtete i ve druhém dílu knihy zvaném Runa Rider. První dva díly trilogie Cesta slepých ptáků. 2. vydání.

Závěrečná část trilogie Cesta slepých ptáků, ve které milovník záhad Ludvík Souček umně splétá motivy návštěv mimozemšťanů a historie Vikingů. Kosmická loď Rider, která dorazila před 10 měsíci na Mars a s jejíž posádkou bylo vzápětí ztraceno spojení, se za nepochopitelných okolností objevila na ledovci jedné z nejnepřístupnější oblasti Himálaje. Co se stalo na Slunečním jezeře?

Nebe plné balónů (vyd. 1969) - půvabná knížka k oslavě všech od 18. stol až do dneška působících aeronautů, kteří svým obdivem pro vzduchoplavbu otevřeli cestu letadlům. Není to ani historické vylíčení všech úspěšných či neúspěšných pokusů s mongolfierami a balony, provedených v Praze, ani soubor fejetonů a zpráv o těchto pokusech, spíše humorná oslava.

Klub Bratrů černé planety se scházíval v Paříži v Latinské čtvrti v malé kavárničce kolem roku 1902. Jejich odznakem byla uhlazená kulička z černého kamene, kterou obepínal pás stříbrného plechu; model planety Saturn. Klub, naprosto tajný, sdružoval muže nejrůznějších národností, nejrozdílnějšího společenského postavení a nejrozmanitěj­ších osudů… Známý autor vědeckofantas­tických knih pro mládež zpracovává v této knize v podobě čtyř příběhů, plných dobrodružství a záhad, část materiálů klubu Bratrů černé planety, klubu, který se scházel v Paříži v Latinské čtvrti v malé kavárničce kolem r. 1902. První příběh je o jetim – sněžném muži z Himálaje, druhý objasňuje nevysvětlitelnou záhadu ztroskotání anglického parníku Rip Van Vinkle, třetí vypráví o výcviku amerických kosmonautů a ve čtvrtém,odehrá­vajícím se v SSSR, jde o poselství z planety kroužící kolem Tau Velryby..

Soubor tří detektivních příběhů Dr. Ludvíka Součka, který se čtenářům dostává do rukou, není uspořádán chronologicky, ale podle exkluzivity. Tato exkluzivita odráží autorovu výjimečnost v literární tvorbě. Úvodní příběh, Případ baskervillského psa, poprvé vyšel v roce 1972 a odkazuje na detektivní trilogii z let 1968 a 1970, v níž se objevuje soukromý vyšetřovatel na vozíčku, Martin Anděl. Tento příběh je inspirován nejslavnějším případem Sherlocka Holmese, ale Souček do něj vnáší prvky keltské magie, sci-fi a magického realismu, což dodává příběhu unikátní rozměr. První dva příběhy tetralogie, Případ ztraceného suchoplavce a Případ Čerta č. 4, vyšly společně v roce 1968. V prvním příběhu se Martin Anděl, za pomoci redaktora Karlíčka, snaží najít ztraceného tatínka paní Kalousové, přičemž se odehrává v historickém kontextu Jubilejní výstavy 1891. Druhý příběh se zaměřuje na podezření z existence čertů a čarodějnic, které se ukáže jako racionální záležitost spojená s agentem hledajícím významný předmět z dob hitlerovského Německa. Souček vytváří napínavé a logické detektivky, které zanechávají silný dojem.

První díl trilogie Cesta slepých ptáků. Román Cesta slepých ptáků (SNDK 1964) popisuje nález podivných mimozemských artefaktů na Islandu. Hlavní hrdinové – doktor Kameník, jeho přítelkyně a později manželka Alena a dva Islanďané, lékař Bjelke a horský průvodce Thorgunn – se pokoušejí odhalit všechna tajemství spojená s těmito podivnými nálezy a noří se do hlubin islandských jeskyní stejně jako hrdinové Verneova románu Cesta do středu Země.

Po několika letech čekání přichází další pokračování proslulé série „Sebraných spisů“ doktora Ludvíka Součka, významného českého sci-fi autora 20. století. Nakladatelství Akcent nyní doplňuje soubor o tři klíčové povídky z autorova nejplodnějšího období (1968–1972), ovlivněné volnomyšlenkářstvím doby před okupací Československa sovětskými tanky. Povídka „Pevnost bílých mravenců“ byla poprvé vydána v roce 1971 spolu s příběhem „Ďáblův prsten“, humornou novelou s výtečnými dialogy, která vychází z úspěšné Součkovy divadelní sci-fi hry „Záhada s M“ z roku 1970. Oba příběhy mají pevné sci-fi základy, přičemž dobový kontext je typicky součkovsky matoucí, což přispívá k autentičnosti. Povídka „Železo přichází z hvězd“ zůstala nedokončena, což může souviset s množstvím autentických prvků. Poprvé byla vydána až posmrtně v roce 1983, přestože byla napsána již v roce 1969. Absurdně, její nedokončené závěrečné věty tvoří jeden z nejpoetičtějších konců v Součkově díle, naznačující tajemství a Existence Odjinud. Mistr končí slovy o zmizení světa a cestě vědomí, což předjímá pozdější celosvětově známou „Hvězdnou bránu“.