Marosa di Giorgio s'impose comme l'une des voix les plus singulières d'Amérique latine, dont l'œuvre, bien qu'influencée par le surréalisme européen, possède un vocabulaire, un style et une imagerie uniques. Son écriture explore prédominamment les mondes imaginaires de l'enfance et de la nature. La prose et la poésie de Di Giorgio explorent des thèmes tels que l'érotisme et le système patriarcal, subvertissant les normes par un langage provocateur et troublant. Ses récits radicaux emploient un discours burlesque qui expose et dénonce les structures de pouvoir.
Vyjít z domu do zahrady ve společnosti těchto básní znamená vstoupit do znepokojivého světa, kde se čtenář zabydlí dřív, než zjistí, že se nemá kam vracet. Sametoví inkoustoví netopýři jemně znásilňují básně v růžových hlemýždích ulitách. Slova omamně voní a mají prudkou, nebezpečnou, mírně jedovatou chuť. Podivuhodné lektvary z nezvyklých přísad vaří divná slečinka a zároveň jedna z prvních dam jihoamerické literatury Marosa di Giorgio (1932–2004).