Cílem knihy je tedy jednak poskytnout vodítko evoluce hlavních myšlenkových směrů ekonomie životního prostředí s důrazem na metodologické odlišnosti a z nich pramenící různá doporučení pro hospodářskou politiku, jednak provést komparaci a představit vzájemné vazby mezi těmito směry. Autoři se zabývají zejména neoklasickou environmentální ekonomií, včetně příspěvku nových institucionálních ekonomů, ekologickou ekonomií v její tradiční a institucionálně modifikované podobě a tržními přístupy k ochraně životního prostředí. Na základě provedených rešerší a analýz metodologického aparátu považují autoři tyto tři skupiny za klíčové a teoreticky i empiricky jasně ukotvené, což dále umožňuje jejich uchopení a zkoumání. Kniha tak významně rozšiřuje existující poznání ekonomie životního prostředí, která je v českém prostředí dosud prezentována zejména jako neoklasická environmentální ekonomie. Vzhledem k absenci obdobných souhrnných studií je originálním příspěvkem k diskusi i v mezinárodním kontextu.
