Za 2. svět. války zůstalo Švédsko tzv. neutrální: nebojovalo, ale ododávalo nacist. Německu. Tato politika nebyla ovšem ani zdaleka vyjádřením skutečné vůle lidu, jehož postoj k světovým i domácím událostem zachytil ve svém románě G. Adolfsson. Sture Ingvarsson, chlapec z venkova, který se stal městským proletářem, jeho statečná a obětavá žena Erna, Ivar Johansson, uvědomělý, lidsky krásný komunistický funkcionář, Hej Svejs, starý sociální demokrat zklamaný nakonec politikou strany, dělník Karel Ivar - to jsou praví představitelé Švédska, to jsou ti, kteří s mnoha jinými bojují proti vykořisťovatelům, proti falešným "dělnickým vůdcům", i proti starým předsudkům, jež dosud oslabují dělnickou třídu Švédska. Román, jehož závěrečné kapitoly jsou z části věnovány i vývoji politických událostí v ČSR, zachycuje pravdivě a otevřeně léta válečná i dobu po nich a vrcholí začátkem velkého mírového hnutí, které i ve Švédsku neustále mohutní.
