Marie Šnajdrová Livres

Isgrín má záhadné jméno a aby jeho tajemství rozluštil, musí se vydat na dalekou cestu. Až tam, kde se v ledovcích odráží polární záře a kde za dlouhých nocí papuchalci naučili lidi zase se smát. Cesta Isgrínovi otevře oči, dozví se, proč se Grónsku říká zelená země i jak dlouho žijí velryby a jak tají ledovce - ale zjistí, kdo je a kam směřuje? Dojemný příběh plný krásných setkání a zajímavostí z geografie i přírodních věd. Tato bohatě ilustrovaná kniha je kouskem umění, kterým stojí za to listovat a vracet se k jejímu příběhu.

Jaké by to bylo vydat se pěšky na 2000 kilometrů dlouhou cestu, kterou zatím navíc prošlo jen několik lidí na světě? Tuhle otázku si položily dvě české hikerky a vypravily se na daleký severozápad plný indiánských příběhů i osobních výzev. Podívat se do očí pumě, utíkat požárům, ztrácet se v divočině, projít překrásné hory, a na konci najít víc než jen oceán. Kniha o prvním českém přechodu Pacifické severozápadní stezky je plná příběhů o strachu i odvaze, radosti i bolesti a především o cestě, která člověka mění. A těm, které vyprávění a vůně dálek zláká, přináší kniha i detailní praktické informace pro každou etapu cesty.

Příběh o obyčejných lidech, jejich neobyčejných životech a jednom velkém tajemství. Za dveřmi každého bytu na sídlišti Svět se odehrává jiný příběh. Pojďte některé z nich prožít spolu s jejich obyvateli. Sedmdesátiletá Sára se vyrovnává se svou temnou minulostí. Proč vyměnila lidi za knihy? Životem unavená Marie se stará o svého malého vnuka. A mladá rodina Novotných se vypořádává s každodenními výzvami, které život přináší. Sídlištní kolorit dotvářejí dva bezdomovci a nerozluční kamarádi Roman a Václav toužící po opravdové svobodě. Co se stane, když našim hrdinům do života vstoupí hned několik zdánlivě malých náhod? Může být všechno jinak, než si každý z nich představoval? A jak se nakonec vyrovnají se vším, co si pro ně život přichystal?

Řekla bych, že to vše začalo tím, když jsem si na cestu "Až na konec světa" do krosny sbalila kromě spacáku a mapy i akvarelové papíry, štětce a barvy. Když jsem v horách, cítím se nejvíc naživu. Miluju, když se ráno probudím ve stanu s výhledem na štíty hor. Nejvíc mi chutná voda z pramínků a lepší než vana je rovnou celé jezero. Chlad ledovců, svěžest stromů, drsné skály, hvězdné nebe, jednoduchost a opravdovost. Únava a nepohodlí jsou jen nepatrnou cenou za všechnu tu nádheru. Díky obrazům a ilustracím můžu vyprávět o kráse hor, nebo lidem připomenout jejich cesty a sny. Bydlíme sice v bezpečí měst, ale takto si může každý kousek lesa, hor a divočiny donést domů.