Kolektivní monografie analyzuje funkci mýtů postsocialistických metropolí (Prahy, Bratislavy, Varšavy a Krakova) a metropole Rakouska po roce 1989 při formování jejich nové identity. Současně poukazuje na konflikt paměti, nostalgie, vize a "reality" po rozsáhlém společensko-politickém převratu.
Účast malíře v díle, účast pozorovatele v díle. Dílo jako prostor vzájemné komunikace tvůrce a diváka. Vizuální vnímání předmětné skutečnosti tvůrcem a její převod do díla. Obraz a jeho pravda. To jsou základní témata knížky. Obraz nelze vymyslet. Je třeba ho dělat, pracovat na něm. Kdy bude dokončen, se nedá dopředu odhadnout. Těch chvil, kdy se zdá, že se v práci chýlíme ke konci, je v jejím průběhu více. Často to jsou jen falešné signály spojené s chvilkovou radostí nad dobře nanesenou barevnou skvrnou detailu, jejíž zdánlivá prvotní oprávněnost může záhy ztroskotat na její neschopnosti komunikovat s obrazem v jeho celku. To, co se malíři ještě před chvílí zdálo jako možný správný krok v práci, obraz nechce, a skvrnu je potřeba udělat jinak. A to je dobrá zpráva, protože v této chvíli začíná být obraz sám sebou – obrazem, který je ochotný s malířem komunikovat. Obraz ví, jak barvu namíchat, jakou má mít barva hustotu, jak má být pokládána. Malíř sám to neví, ale umí, pokud zná řemeslo.