Etnografický cestopis českého cestovatele Alberto Vojtěcha Friče. Jsou v něm shrnuty poznatky o životě indiánských kmenů, žijících na území jihoamerických států Paraquaye, Argentiny, Bolivie a Brasilie, s nimiž se Frič setkal na svých četných cestách po Jižní Americe v letech 1901-1912 ajejichž zvyky, jazyk a kulturu studoval.
Ačkoli má většina studentů Josefa Václava Friče zafixovaného spíše jako romantického buřiče a revolucionáře než jako literáta, jisté je, že v literárním životě čtyřicátých a padesátých let předminulého století má své nezastupitelné místo. Za svého života Frič vydal jen nemnoho děl. Podílel se na vydání almanachu Lada Niola a posléze měl podíl i na vzniku slavnějšího almanachu Máj, iniciačního to díla generace "májovců". Nejceněnějším literárním artefaktem zůstávají jeho Paměti, které shrnují události okolo roku 1848 z pohledu člověka, který "byl při tom". Výbor básní, který poskytujeme čtenáři, je textologicky zpracovanou a upravenou verzí první vydané Fričovy sbírky, kterou pod stejným názvem připravil k vytištění při svém nedobrovolném exilu. Kniha vyšla roku 1861 v Ženevě a shrnuje ve dvou oddílech dva typy básní, kterým se autor věnoval. První oddíl s názvem Zpěvy a pověsti obsahuje lyriku s historickou tématikou (Jelen Karla Velkého, Poslední bratr na Sázavě,...). Druhá část sbírky je reflexivnější a pojednává o osobních tématech, shrnuje úvahy vlastenecké, metafyzické i obecně lidské.
Třetí díl "Pamětí" pojednává o tom, jak skočil J.V. Frič na špek Rakouské amnestii, vrátil se do Prahy, byl zatčen, vězněn, integrován, poté ale mohl opět vycestovat a pobýval v různých významných městech tehdejší Evropy - Londýn, Paříž, Berlín, ale i na na venkově.
