První a jediný komplexní dokumentární román o největší česko-slovenské šansoniérce vznikl s jejím souhlasem, ale byl povolen k publikaci až po její smrti. Po celou kariéru se vyhýbala odhalení svého soukromí, které autor, její blízký přítel, mohl prozkoumat až po jejím odchodu do důchodu v roce 2011. Od té doby se stal jejím zpovědníkem, zaznamenal desítky hodin rozhovorů a měl přístup k archivním materiálům, osobní korespondenci a rodině Hany Hegerové, včetně jejích soudních spisů. Prozkoumal místa spojená s jejím životem a hovořil s téměř stovkou lidí, kteří byli součástí jejího příběhu. Shromáždil množství fotografií a dokumentů, které jsou v knize publikovány poprvé. Poprvé otevřeně vypráví o svém dětství v slovenském fašistickém státě, pobytu v utečeneckém táboře, změnách identity, komunistickém kriminálu a dalších dosud neznámých událostech. Také se dotýká svého soukromí, které odráží neuvěřitelné vzestupy a pády posledních devadesáti let. Autor byl také jedním z posledních, kdo s ní mluvil, když se rozhodla zemřít, a pronesl smuteční řeč při jejím posledním rozloučení. Díky osobní důvěře Hany Hegerové vzniklo jedinečné svědectví, které žádný jiný autor nemůže přinést.
