Václav Mencl Livres

Souvislý výklad o vývoji města je určen těm zájemcům o architektonické, sochařské a malířské památky, kteří se nespokojují jen s letmými informacemi pro turisty.

Obrazový průvodce ukázkovými drahými kameny, odrůdami křemene, nalezenými v Podkrkonoší.

Úvod zasvěceně informuje o architektonických kompozicích v jednotlivých dějinných epochách. Avšak valná část velké publikace je složena ze snímků 219 stavebních objektů a areálů z celého Československa. Ke každému je připojen krátký průvodní text. Neobyčejné, výšinné pohledy na hrady, hradiště, historická města a vesnice, zámky, kláštery a budovy kostelního typu byly vybrány s jemným pochopením pro krásu kamenných i krajinných celků. Anglické, francouzské, německé, ruské a španělské resumé a popisy k fotografiím.

Rekonstrukce tvůrčího procesu českého umění. Důkaz jeho původnosti, bezprostřednosti a spontánnosti, odlišnosti od um. německého a cizího vůbec. Vyzdvižení výtvarného obsahu, rázu a slohu. Uspořádání: Smysl českégotiky.Dějinyčeskégotiky (rozděleny na šest období). Český výtvarný odkaz.

Z historie Plzně vybral autor hlavní období, která po umělecké stránce významně dokumentují její architektonický vývoj a dotvářejí tak obraz společenského a hospodářského života města. Popisuje výsledky archeologických výzkumů, zabývá se urbanistickým řešením města při jeho založení v r. 1295 i jednotlivými světskými a církevními památkami a sleduje i růst měst v pozdějších letech, podmíněný už rozmachem průmyslu.

Po předchozích dvou dílech – Umění starověkých říší a Umění antického světa – vychází třetí svazek Menclových Dějin evropské architektury obsahující Středověké umění evropského Západu. Začíná karolínskou renesancí a uměním otonským s podtitulem Polarita moci ve svaté říši římské (9.–10. století) a pokračuje Uměním románským s upřesněním Svítání z Cluny (11.–12. století). Císař Karel Veliký ( 814) programově navázal na univerzalitu Západořímské říše a na antické umění. Od té doby Řím spoluurčuje středověký vývoj. Mencl sleduje proměnu antické formy na Karlových falcích, dvojpolární bazilice i v novém uspořádání kláštera. V 10. století se aktivuje kult hmoty a magie krypt, staví se opevněná hradiště. Krypty s radiálními kaplemi tvoří zárodek budoucích katedrálních chórů. Autor si všímá rozdílností vývoje ve Francii a v Německu. Zatímco ve franské říši Ota I. Veliký (936–973) usiluje o renesanci impéria, vývoj ve Francii je odlišný. Nový impuls zde přinesla reforma vzešlá z burgundského kláštera v Cluny. Hmota chrámu se stala zdrojem duchovní energie, roste hloubkové usměrnění k oltáři a snaha o tektonické pročlenění. Odlišné systémy krajů tvoří strukturu, rodí se nový románský sloh. Dvanácté století dovršilo, co předchozí začalo. Mencl analyzuje charakteristické prvky Burgundska, Auvergne, Poitou, Akvitánie i Provence, které osobně poznal, a zjišťuje, že ke gotice směřuje pouze Burgundsko a Normandie, která ovlivnila vývoj v Anglii. Ve Španělsku se uplatnil silný vliv Francie, v Itálii a na Sicílii se střetávají antické prvky s byzantskými a arabskými. V Německu se dál staví dvojpolární dómy, ze švábského kláštera v Hirsau se však šíří reforma opřená o clunyjské hnutí. Přehled uzavírá architektura Dánska a Norska. Autentičnost díla přibližují Menclovy půdorysné analýzy, kresby a autorské fotografie.