Autor charakterizovaný jako velký epik Sibiře zavádí nás ve svém posledním díle na sibiřskou řeku Vasjugan před padesáti lety, kde četné kmeny Osťaků loví v těžkých podmínkách ryby a kožešinovou zvěř a jsou přitom bezohledně vykořisťovány kupcem Porfiškou. Do této země velkého bohatstvi a současně velkého bezpráví připlouvají čluny první komuny a život zde dostává novou tvář.
Na osudu tří generací rodiny Strogovů vylíčil autor historické změny, které nastaly v Rusku za posledních 100 let až do Velké říjnové socialistické revoluce. Obyvatelé tajgy byli vykořisťováni jednak obchodníky z města, jednak domácími kulaky. Brzy se však mezi nimi začaly šířit myšlenky vědeckého socialismu, neboť na Sibiři bylo mnoho politických emigrantů. A tak se z románu dovídáme o jejich životě a práci. V knize je zachycen i rok 1905 s odrazem rusko-japonské války. Sedláci však musili ještě dlouho zápasit, než Říjnová revoluce osvobodila. Oni sami se zúčastnili bojů proti bílým i proti interventům. Autor kreslí řadu typů sedláků i revolucionářů, vystihl hlavní příčiny i průběh revolučních změn a kromě přírody zachytil i způsob života a zvyky lidí sibiřské tajgy.