Rok po prvotině a nečekaném bestseleru punkových příběhů z ulice, sídlišť a ostrovů v nás Třetí nástupiště (vyprodáno včetně dvou dotisků) vychází jejich velmi očekávané pokračování: Žádná kapka není ta poslední.Tichá důrazná revolta prošedivělých bídníků, beatníků a pankáčů nejen pro okoralá srdce a duše.160 úsečných příběhů pro přemýšlivé čtenáře.Naděje je?Kdo nehledá, nenajde.
Tichá důrazná revolta prošedivělých beatníků, rockerů a pankáčů. 125 poetických příběhů z ruky do ruky. Jedinečný formát. Pouze 280 znaků s příběhem. Hrdinou. Zápletkou. Pointou. Autor z minulosti píše poezii budoucnosti. Láska. Vesmír. Velryby. Sídliště. Atlantik v nás. Život a smrt. A hlavně: naděje je.
Závěrečná část poetické „punkové trilogie“ tak trochu klame tělem. Přes pesimistické vročení – kratičké příběhy o hledání barev, zvuků a vůní i tam, kde už nejsou... a nebyly – sbírka hraje barvami (autor si úmyslně jako obrazový doprovod zvolil fotografie streetartu) a tomu, kdo chce slyšet, zní i hudbou, jež je pro básníka věčnou inspirací. Na čtenáři pak je se rozhodnout, zda karneval se vší svou opulentností pestrobarevných skvrn, tance a smíchu, je příležitostí k veselí, nebo naopak ke smutku. I přes veškerou melancholičnost, která se v textech skrývá, ale stále pro všechny příběhy (Mauser de Vader o svých textech nerad hovoří jako o básních a o sobě jako o básníkovi) platí motto první sbírky (3. nástupiště) – Naděje je.
Neznámé Nové horizonty Jsou zlomkem Snů Které si už Nepamatujeme