Jirka Malá Ordre des livres (chronologique)

1929 erscheint André Gides Roman, der 1930 und 1936 von Robert und Geneviève zu einem literarischen Triptychon erweitert wird. Gide thematisiert die bürgerliche Ehe und die Emanzipation der Frau. Éveline erzählt in Tagebuchform von ihrer gescheiterten Ehe. Als junges Mädchen verliebt sie sich in den autoritären Robert, den sie gegen den Wunsch ihrer Eltern heiratet. Mit der Zeit schwindet ihre Bewunderung, und sie fühlt sich von ihm bevormundet. Enttäuscht über Vertrauensbrüche entfernt sich Éveline emotional von Robert und verlässt ihn schließlich. Im zweiten Teil verteidigt Robert sich gegen die Vorwürfe seiner Frau, die nun öffentlich sind. Er sucht die Gründe für die gescheiterte Ehe in Évelines mangelnder Religiosität und dem Einfluss falscher Freunde, ohne ihren Emanzipationswunsch zu verstehen. Im dritten Teil äußert sich ihre Tochter Geneviève, die aus feministischen Gründen das Tagebuch ihrer Mutter veröffentlicht, um anderen Frauen zu helfen. Sie verkörpert eine neue Generation, die patriarchale Regeln bewusst bricht. Gide hatte beim Schreiben mit Schwierigkeiten zu kämpfen, was dem Text anzumerken ist. Trotz des modernen Inhalts zieht sich die Erzählung dahin, und das emanzipatorische Interesse des männlichen Autors bleibt das hervorstechendste Element.

Milé děti, jistě máte rády pohádky a asi jste jich už mnoho slyšely, ale pohádku o Petru Panovi, jistě ještě neznáte. Když jsem ji po prvé četla, tolik se mi líbila, že jsem si ihned umínila přeložit ji pro vás. Pan Barrie ji totiž napsal anglicky, pro anglické děti, a kdyby vám v ní připadalo něco příliš podivné, vzpomeňte si, že se to všecko přihodilo v cizí zemi, v Anglii. Tam například nenosí děti ani čáp, ani vrána, jako u nás. Mají tam za velikým parkem ostrůvek, kde žije spousta ptáčků, a ti čekají, až jim některá maminka pošle psaní, že by si přála děťátko. Pak se některý ptáček vydá na cestu a jakmile k mamince doletí, promění se v děťátko. Všechny anglické děti byly kdysi ptáčky na Ostrůvku, a některé se na to ještě dobře pamatují. A teď vám ještě prozradím, kdo je ten David, o němž je v pohádce tak často řeč. To je malý hošík, kterého zná pan Barrie od té chvíle, kdy se narodil. Znal i jeho maminku a tatínka, bydlili v jedné ulici šikmo naproti sobě, takže si viděli do oken. Pan Barrie byl starý mládenec, žil osaměle a měl jen moc hodného, velikého psa Porthosa. Ale často mu bývalo smutno a proto si někdy vypůjčil od naproti miminko, Davida. Měl ho tuze rád a když David uměl už běhat, chodili spolu a s Porthosem na procházku. Obyčejně zabrousili do Kensingtonského parku. To prý je nekrásnější park na světě – ale o tom už vám poví pan Barrie sám…