Arnošt Procházka Ordre des livres

Kniha Kritiky a eseje z let 1892–1924 přináší široký přehled kritického a esejistického díla Arnošta Procházky, klíčové postavy českého dekadentního symbolismu a individualistického estetismu. Cílem je prohloubit poznání českého modernismu na přelomu devatenáctého a dvacátého století, a to prostřednictvím vrstevnatého literárněhistorického obrazu Procházkova díla. Publikace zahrnuje téměř dvě stovky textů, které zachycují konstanty a proměny autorovy kritiky a esejistiky, včetně programových esejí, portrétů modernistických literátů a výtvarníků, literárních a výtvarných kritik a společensko-politických glos. Texty jsou chronologicky uspořádány do čtyř oddílů, které reflektují etapy autorovy tvorby: I. 1892–1894, II. 1894–1900, III. 1901–1914, IV. 1915–1924. Tematické a žánrové čtení usnadňuje Soupis tematický a žánrový. Dále je k dispozici anotovaná Bibliografie Arnošta Procházky, která poskytuje kontext vybraných prací. Doslov nabízí portrét Procházkovy osobnosti a celistvý přehled jeho díla v širších souvislostech, doplněný výběrovým soupisem sekundární literatury. Publikace tak znovu zpřístupňuje a oživuje důležitý, avšak nedostatečně reflektovaný literárněhistorický materiál.

Engl. Zsfassung u.d.T.: Přerov - Upper Square : from a prehistoric Hillfort to a Medieval Town.

Souborné vydání básnické sbírky Arnošta Procházky a stejnojmenného cyklu kreseb Karla Havlíčka, doprovázené odborným komentářem L. Merhauta a O. M. Urbana.

Des Esseintes : Le héros fin de siècle par excellence ! Cynique, misogyne et romantique à l'extrême. Aristocrate oisif, isolé, il se livre à une méditation sur l'existence, l'art, la religion, les femmes... Il fouille l'expérience de l'ennui jusqu'à l'écoeurement. Son acuité intellectuelle de même que le raffinement de ses sens lui font mépriser le vulgaire tout en éprouvant l'inévitable souffrance d'une sensibilité trop aiguisée. Le personnage de Des Esseintes dérange, indubitablement. Comme son auteur, J.-K. Huysmans, esthète dilettant, romancier inclassable, critique d'art redouté et merveilleux pamphlétaire. A rebours (1884) est certainement le roman de la trilogie (A vau-l'eau, 1882 ; En rade, 1887) le plus caractéristique de son style : nerveux, précis, d'une rare sophistication. Sans tomber dans l'écueil d'une préciosité pédante, Huysmans révèle l'esprit décadent, sa nausée, son désespoir mais aussi son sens de la provocation et de l'autodérision. --Claire Mazurel

"Toutes les fois, ô gracieuses dames, que, pensant en moi-même, je regarde combien vous êtes naturellement pitoyables, autant de fois je connais que la présente oeuvre aura, à votre jugement, fâcheux et ennuyeux commencement, aussi bien comme est douloureuse la souvenance qu'elle porte en son front de la pestilentieuse mortalité dernière, universellement dommageable à chacun qui la vit ou qui autrement la connut ; mais je ne veux pourtant que ceci vous épouvante..."