Annick de Souzenelle Livres

Le corps a un langage par lequel il exprime sa jouissance et ses souffrances, mais il est aussi lui-même un langage en soi, un "livre de chair".Apprendre à lire le corps, c'est être attentif à son dessin, savoir décrypter les formes du labyrinthe anatomique ; c'est aussi entendre ce que nous disent les grands mythes de l'humanité sur la nature et la fonction subtile de chacun des organes ; c'est enfin, nous dit Annick de Souzenelle, redécouvrir l'Arbre des kabbalistes, car si l'homme est "créé à l'image de Dieu", l'image de son corps doit être lue comme le reflet terrestre de cet "Arbre de Vie" dont nous parle la tradition de la Kabbale.

À la lumière de la psychologie des profondeurs, de la tradition chrétienne et de la merveilleuse richesse de la langue hébraïque, le livre de l'Exode, qui n'était pour beaucoup que le récit légendaire de la sortie d'Égypte du peuple hébreu, se révèle ici un véritable livre de vie. Les chiffres deviennent symboles, les mots et les noms déploient des trésors de sens, et les dix plaies qui s'abattent successivement sur le pays de Pharaon, pour l'obliger à laisser partir le peuple juif, sont autant d'épreuves proposées à l'homme sur le chemin de sa libération, de sa Pâque intérieure. À travers cette lecture vivante d'un livre de la Bible, débarrassée des interprétations banalisantes, moralisatrices ou historicistes, Annick de Souzenelle nous invite à redécouvrir notre patrimoine sacré.

Ce livre est la synthèse du travail de toute une vie. Synthèse en forme d'appel, en écho au « Va vers toi ! » qu'entendit Abraham et qui le fit se mettre en marche. Annick de Souzenelle s'attache ici à formuler ce qu'elle appelle les « lois ontologiques » dont la Bible, à travers la Loi, les Prophètes et le Christ, nous rappellent la nécessité vitale : « L'Homme est un et chacun est unique » ; « Sans la bénédiction divine, l'Homme ne peut s'accomplir » ... Autant de vérités fondamentales qui convergent dans la vocation ultime de l'humanité, qui est une vocation divine, comme l'avait annoncé au II e siècle saint Irénée : « Dieu s'est fait homme pour que l'homme devienne Dieu. » Ce livre est aujourd'hui complétée d'un texte inédit, ultime message d'une auteure qui a marqué les dernières décennies de la spiritualité.

This intricate and profound exploration of Kabbalistic symbolism as applied to the human body is a classic in French esoteric circles. It is the life work of psychotherapist Annick de Souzenelle, whose tremendous depth of thought has been partially inspired by the depth psychology of C. G. Jung. De Souzenelle incorporates the symbolism of the Hebrew language with biblical references and her understanding of Kabbalistic spirituality to present the Kabbalistic tree of life as a pattern of the human body in all its various parts and vital organs, from the bottom of the feet to the top of the head. Not only is hers an important work in the field, it also affords some flavor of the rich French esoteric tradition. "The Body and Its Symbolism" will be sought after by advanced students of the Western esoteric traditions, especially Kabbalah.

Tato kniha nám objevuje nový a zároveň prastarý vztah k druhým lidem i k sobě samému: dokonalé sebepoznání, vědomí, že existují dva zdroje poznání, mozek a srdce, pochopení, že svět i lidé nutně dosvědčují nezměrnost božích možností. Zároveň je předobrazem nové a přece starodávné medicíny; ostatně jak můžeme léčit, nevíme-li z jakého archetypu vzniká nemocný orgán či pomíjíme-li metafyzické kořeny nemoci i utrpení a zbavujíce člověka jeho božské dimenze, "klademe na stejnou úroveň psychologii s ontologií"? Stojí na předpokladu, že člověk je archetypální bytost. Ve světě, kde fyzika a metafyzika jsou dvěma aspekty jedné a téže skutečnosti, kde náhoda je prozřetelností a život se řídí zákony, tam je nutně každý živý tvor vtělením archetypů, stojících v pozadí projeveného. Jakožto mikrokosmos, někdy též makrokosmos, spojuje člověk nebe se zemí; povolán k pojmenování všech tvorů rekapituluje celé stvoření; vládne všem třem říším, je "stvořen k obrazu božímu". Každý orgán, struktura, funkce či mechanismus je v určité rovině pouze vnějším projevem některého ze základních životních archetypů. Oddělit je od tohoto archetypu, znamená zahradit cestu k jejich porozumění.

Autorka v této knize zkoumá biblický Jonášův příběh a nejen s pomocí hlubinné Jungovy psychologie hledá příčiny roztržení našeho bytí a lék k jeho opětovnému scelení. Knihu doplňuje rozhovor s Annick de Souzenelle objevování vertikální reality, reaktivaci našeho vnitřního jádra, tělesných technikách a integraci druhého.

Zatímco v první části této knihy se autorka Symbolismu lidského těla zabývá přítomností andělů v židovsko-křesťanské tradici, Pierre-Yves Albrecht zkoumá význam andělů od starověké Persie až po súfijský islám. V návaznosti na dílo H. Corbina se s těmito autory vydáme na dobrodružnou cestu duchovní alchymie, jemnohmotné fyziognomie a imaginální ekologie. Knihu zakončuje rozhovor obou autorů o erotickém rozměru andělské lásky.

Kniha rozhovorů s výraznou náboženskou osobností dnešní Francie Annick de Souzenelle, s jejíž knihou Symbolika těla se čeští čtenáři už měli možnost seznámit, se v reakci na strnulé formy náboženského života Západu vrací ke kořenům křesťanství, k pravoslaví, jež je v jejím pojetí těsně spjato s judaismem. Bohaté životní zkušenosti, zahrnující studium matematiky i hebrejštiny a společenských věd, práci ošetřovatelky i psychoterapeutky a učitelky, umožnily A. de Souzenelle vytvořit si vlastní pohled na křesťanství, v němž mnohý čtenář najde odpověď na nejednu palčivou otázku.

Annick de Souzenelle, autorka Symbolismu lidského těla, se v této knize zabývá otázkou ženství, a to jakožto ženství v biologickém smyslu, dále ženství jakožto "druhé stránky Adama", vnitřní dimenze muže i ženy, ale také ženství ve smyslu celého lidstva, které má úlohu ženy ve vztahu k Bohu. Annick de Souzenelle kromě poutavého rozboru mnoha ženských i dalších biblických postav (Marie, Máří Magdalena, Marta, Lazar...) ukazuje, jak došlo k tomu, že Iša byla nahrazena Evou, vnější, biologickou ženou, která spolu s Adamem odkazuje na čistě animální úroveň stvoření. Na Išu se od té doby zapomnělo a v židovské duchovni tradici přetrvává jako "první Adamova žena", známá pod jménem Lilith, tedy "noc". Stala se tak postavou zhmotněnou z nenaplněného - jinými slovy: nevědomého - jehož existenci člověk promítá navenek do Iša-Lilith podoby ženské osoby v šeru dávnověku, zatímco ve skutečnosti ji nese v sobě, v šeru svého nitra!"