Jaromír Hrubý Livres

Quel est ce dernier et célèbre roman de Dostoïevski ? C'est un roman criminel, socio-philosophique, religieux-mystique, familial, polémique, accusateur, ou quelque chose comme un traité ecclésiastique ? Les débats à ce sujet se poursuivent, et tous ces attributs peuvent recevoir une réponse affirmative. Mais il serait encore plus juste de dire que c'est tout cela à la fois, et de plus, c'est un livre terrible, cruel, presque effroyable, dont les problèmes et les questions, surtout à l'époque de sa création, ont tourmenté la vie et continuent d'émaner dans la littérature moderne. On y trouve tout un monde de types russes, un large tableau de la vie russe, un roman sur le destin de l'homme, de la Russie, de l'humanité, mais aussi l'ensemble de la pensée et de la quête de Dostoïevski, son conflit avec le matérialisme philosophique et le socialisme, ainsi que toutes ses propres doutes, son protest contre l'injustice et la cruauté du monde et son ordre divin et humain. L'intrigue du roman reflète les pensées torturées, les passions ardentes et les doutes cruels de Dostoïevski, avançant avec une tension et un drame irrésistibles, pleins de rebondissements ; les personnages des frères Karamazov et de leur père resteront à jamais gravés dans la mémoire du lecteur.

Bratři Karamazovi jsou jedním z vrcholných románových děl F. M. Dostojevského. Kdybychom chtěli formulovat společného jmenovatele „karamazovštiny“, byla by jím vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Jí jsou zachváceni všichni Karamazové. Pětičlennárodina je pojata tak, aby představovala lidskou rodinu vůbec, každý z příslušníků vtěluje zcela určitou a jednotlivou životní sílu: otec Fjodor je realita smyslného nevykoupeného těla, bratři Ivan - čirý rozum, Dmitrij je vášeň a Aljoša absolutní láska, sublimující se v čiré dobro. Podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Zdá se, jako by byli vystaveni pochybnostem svého autora, který o sobě napsal, že je dítětem století, dítětem nevíry a pochybností. Tato monumentální syntéza autorových náboženských, filosofických a etických názorů Dostojevského je zároveň i vyvrcholením jeho spisovatelské a duchovní cesty.

Все счастливые семьи похожи друг на друга, каждая несчастная семья несчастна по-своему. Этот выразительный афоризм великого русского реалиста Льва Николаевича Толстого открывает одно из самых известных психологических произведений в истории литературы. В нем писатель, после монументальной фрески "Война и мир", предлагает более камерный сюжет и, переработав элементы модных романов, выражает протест против псевдоморали "высших кругов". Вдохновленный реальным событием, когда благопристойно выглядящая молодая дама бросилась под колеса грузового поезда, Толстой создает историю о скандальном падении "хорошо замужней" красавицы, которая вынуждена колебаться между светской жизнью без любви и естественным правом на счастье. Влюбленность царского чиновника в офицера Вронского, искусно переплетенная с судьбами и кризисами других родственников и друзей, для Анны оказывается трагичнее, поскольку, в отличие от современных ей моралистов, она не может быть лицемерной и не скрывает свою любовь и ее последствия.

Pravděpodobně nejvydařenější adaptace slavného románu Lva Nikolajeviče Tolstého, který pojednává o morálce a postavení ženy v carském Rusku 19. století. Anna Karenina je krásná a inteligentní žena žijící ve spokojeném manželství. Její muž je bohatý, takže Anna netrpí materiálnímnedostatkem – přesto se však začíná nudit. Při návštěvě rodiny svého bratra poznává mladého, ale lehkomyslného hraběte Vronského. Ten má sice známost s dívkou Kitty, ale elegantní Anna ho zcela okouzlí. Situace se vyhrotí, když Anna s Vronským otěhotní – teď už se o všem dozvídá i její muž a chce se s ní dát rozvést. Rozvodem by ale Anna přišla o syna Sergeje, kterého neskonale miluje, a proto odmítá. Po porodu však manžela i syna opouští a odjíždí s Vronským. Štěstí ale nedosáhne – časem se s milencem odcizují a Anně se navíc silně stýská po synovi. Lidé v jejím okolí ji vesměs odsuzují a Anna se cítí čím dál tím více osamělá. Duševně zcela vyčerpaná a zlomená žena nakonec vidí jediné východisko ve smrti a vrhá se pod vlak...

Il y a le père, Fiodor Pavlovitch, riche, malhonnête et debauché, et ses trois fils légitimes: Mitia, impulsif, orgueilleux, sauvage; Yvan, intellectuel, raffiné, intransigeant; Alliocha, sincère, pieux, naïf. Et puis il y a le fils illégitime : Smerdiakov, libertin cynique vivant en serviteur chez son père. Roman complet et flamboyant, les frères Karamazov rassemble une intrigue policière, plusieurs histoires d'amour, des exposés théologiques et métaphysiques éblouissants et des personnages inoubliables. Sans doute le chef-d'oeuvre de Dostoïevki.

Wspomnienia z martwego domu est l'œuvre la plus personnelle de Fiodor Dostoïevski. En 1849, Dostoïevski a été condamné à mort pour son appartenance au Cercle de Pietrashevski, mais sa peine a été commuée en travaux forcés. L'auteur a passé quatre ans en prison, et ses expériences lui ont permis de dépeindre la vie dans une prison sibérienne. Dans ce récit, il fait parler un noble condamné à dix ans de travaux forcés pour avoir tué sa femme. Il décrit les coutumes en vigueur dans le bagne, les relations entre les prisonniers, leurs histoires, comportements et caractères, ainsi que divers aspects de la vie pénitentiaire (séjours à l'hôpital, trafic d'alcool, fêtes, punitions corporelles, comportement des autorités, travaux) et de nombreux portraits de condamnés. Parmi eux, certains sont bons et dignes, mais la majorité est sombre, fière, ambitieuse, jalouse, malveillante. Les conflits, vols et bagarres sont quotidiens, et l'atmosphère morale dans les baraquements est difficile à supporter. La plupart des condamnés viennent de la paysannerie et manifestent parfois de la haine envers leurs anciens maîtres.

Matice lidu ; roč. 12., na rok 1878, č. 6, (běžné č. 72).

Edice Ruská knihovna; Spisy Ivana Sergejeviče Turgeněva, sv. 4

Svazek obsahuje dva Turgeněvovy romány (V předvečer, 1860; Šlechtické hnízdo, 1859) a jednu novelu (První láska, 1860).

Životní příběh šlechtického synka, který přišel z venkova do Petrohradu, kde vystřízlivěl z romantických ideálů a snů, stal se chladným praktikem, udělal kariéru a výhodně se oženil.

Třetí - aktualizované vydání. Elektrická zařízení v prostorách s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů, par a prachů patří k nejnáročnějším kategoriím. Klade vysoké nároky na projektování, montáž a provoz, včetně údržby a revizí. Elektrotechnici musí mít rozsáhlé teoretické znalosti a praktické zkušenosti nejen v elektrotechnice, ale také v chemii a fyzice. Tato příručka, vytvořená předními odborníky, je komplexním průvodcem touto problematikou. Oblast určení nebezpečných prostor a požadavků na nevýbušná zařízení se neustále mění, ovlivněná novými technickými poznatky a legislativou. Třetí vydání je aktualizováno podle předpisů a norem platných od roku 2012. Obsahuje rady k zařazování nebezpečných prostor, včetně praktických návodů pro určování zón s nebezpečím výbuchu. Obecná část popisuje vlastnosti hořlavých látek a jejich vztah k ochraně před výbuchem, doplněná praktickými příklady a výpočty. Další část se zaměřuje na nové požadavky týkající se konstrukce a označování elektrických zařízení. Následují požadavky pro instalaci ochranných systémů a zásady pro revize a údržbu. Nově je zahrnuta kapitola o požadavcích na zařízení pro výbušinářské provozy. Závěrečná část shrnuje změny v certifikačních postupech v souladu s evropskou legislativou a systémem IECEx. Příručka obsahuje praktické tabulky s technicko-bezpečnostními parametry a kontrolní otázky s odpověďmi. Je určena projektantům, montážním firmám, revizním technikům a

Bratři Karamazovi jsou jedním z vrcholných románových děl F. M. Dostojevského. Kdybychom chtěli formulovat společného jmenovatele „karamazovštiny“, byla by jím vedle smyslnosti vášnivá zamilovanost do života a touha žít za každou cenu. Jí jsou zachváceni všichni Karamazové. Pětičlennárodina je pojata tak, aby představovala lidskou rodinu vůbec, každý z příslušníků vtěluje zcela určitou a jednotlivou životní sílu: otec Fjodor je realita smyslného nevykoupeného těla, bratři Ivan - čirý rozum, Dmitrij je vášeň a Aljoša absolutní láska, sublimující se v čiré dobro. Podobně jako u Dostojevského, i u jeho postav se stupňuje žízeň po víře tím víc, čím více v nich narůstá důvodů proti ní. Zdá se, jako by byli vystaveni pochybnostem svého autora, který o sobě napsal, že je dítětem století, dítětem nevíry a pochybností. Tato monumentální syntéza autorových náboženských, filosofických a etických názorů Dostojevského je zároveň i vyvrcholením jeho spisovatelské a duchovní cesty.