Jiří Voskovec Ordre des livres

Publikace Moudrost klaunů – Myšlenky Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Miroslava Horníčka přináší koncentrovaný náhled do myšlenkového světa tří velikánů naší kultury ve formě citátů, aforismů, postřehů i úvah. Autor Zdeněk Chromý ji sestavil z myšlenek, které vybíral z původní literatury, z korespondence, ze vzpomínkových knih novinářů a přátel Voskovce, Wericha a Horníčka, z různých rozhovorů i internetových zdrojů. Podařilo se mu shromáždit téměř 1300 citátů, některých známějších, jiných méně známých. Citáty jsou většinou roztříděny tematicky, jen poslední kapitoly přinášejí jakousi směsici tematicky nezařazených výroků a citátů aforistického charakteru. Kniha přístupným způsobem přibližuje myšlenkový svět všech tří slavných osobností, v němž vyniká moudrost, inteligence, kultivovanost i vtip a v němž prosvítá celé spektrum osobních postojů k různým stránkám života jednotlivců i společnosti. Inspirativní myšlenky moudrých klaunů bezpochyby ve čtenářích rezonují i v dnešní době, dokážou jim přinášet zábavu, ale i údiv na tím, jak trojice „klaunů“ dokázala formulovat své názory na život, na manželství, na divadlo, na humor, na svět kolem sebe – na cokoliv.

Nestárnoucí politická satira a originální smysl pro humor Soubor čtyř her z období vrcholné tvůrčí spolupráce Jiřího Voskovce a Jana Wericha: · improvizovaná parodie Vest pocket revue (1927) představuje volný proud hraných a zpívaných výjevů z cesty kolem světa, během níž se zuřivý fotograf snaží získat snímek slavného spisovatele; · romantická groteskní revue Golem (1931), zasazená do tajemných kulis rudolfínské Prahy, předznamenává budoucí filmovou komedii Císařův pekař — Pekařův císař; · útočně parodická férie z antického Říma Caesar (1932) o politických machinacích, korupci, bezpáteřnosti a prosazování osobních zájmů na úkor státu nahrává mnohým aktualizacím; · vzpurná, a přesto lyrická sociální satira Balada z hadrů (1935) zachycuje milostnou epizodu ze života prokletého francouzského básníka Françoise Villona, a přitom alegoricky varuje před umlčováním umělceintelektuála v totalitní společnosti.

Známý a respektovaný publicista František Cinger, mimo jiné autor velmi úspěšných titulů 12 podob Jana Wericha, či Werichovy biografie Smějící se slzy, se tentokrát zabývá rekonstrukcí potkávání se Jiřího Voskovce s Janem Werichem v období, kdy Jiří Voskovec už definitivně odešel do Spojených států. Není třeba zdůrazňovat, že organizace těchto schůzek na různých místech Evropy a Ameriky byla v 50. letech velmi komplikovaná, ne-li téměř nemožná. Přesto se však Voskovec s Werichem čas od času osobně potkávali, téměř vždy za často až konspirativních podmínek. František Cinger v této své knize nejen rekonstruuje okolnosti těchto setkání, ale hlavně se podle dochovaných pramenů zabývá obsahem schůzek, tedy tím, o čem si oba nerozluční kamarádi ve vzácných chvílích povídali.

L'escadron blindé raconte la vie d'un soldat tchèque en 1953, c'est-à-dire en plein stalinisme. Cette chronique - ou plutôt cette farce - fait revivre un monde où rien d'humain ne survit plus que dans l'humour ou dans les désirs sans limites de la jeunesse. Cette satire s'inscrit dans la ligne des aventures du Brave Soldat Chveik.

Závěrečný díl třísvazkového projektu dosud nepublikované korespondence V+W, který je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě.

Werichovo zdraví se zhoršuje a Voskovce stále více vyčerpává existenční boj. V dobách, kdy Werich jde z jedné nemocnice do druhé, přibývá dopisů Werichovy ženy Zdenky a také Voskovcových dopisů, adresovaných Zdence, určených však nejen pro ni, nýbrž i pro jejího muže a leckdy i pro jejich dceru Janu. A tak oba přátele trpí každý jiným způsobem, při tom však neztrácejí smysl pro humor. Druhý svazek korespondence tvůrců Osvobozeného divadla poodhaluje roušku nad jejich uměleckým i osobním životem v 60. letech minulého století, přibližuje jejich plány i zmařené naděje, názory na nastupující uměleckou generaci. V dnešní době esemesek a emailů představuje Voskovcův a Werichův listář také rehabilitaci dopisu jako literárního útvaru. Jejich dopisy i nadále oslňují jako nádherná literatura, plná hluboké moudrosti, baví svým klaunstvím a zároveň dojímají smutkem exilu vnitřního i vnějšího. Jsou nejen důležitým dokumentem těžkého údobí českých dějin, ale i významným obohacením české literatury. Drruhý svazek zahrnuje období let 1963 až 1968.

Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložené v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945 - 1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.