Poslední prázdniny mají všechny znaky, které od dobré dívčí četby očekáváme; nemají však v sobě nic ze smutku a sentimentality tak často k těmto příběhům přidávaným. Jarmila Černíková je sice začínající autorka, avšak dovedla se zkušeně vyhnout všem záludnostem tohoto žánru,o svých hrdinech vypráví vesele a často s ironií, bez obav, že komické či groteskní situací je před čtenářem znemožní. Protože pochopitelně, jak už to bývá, jedná se o smrtelně vážné věci: nejde jen o to, že Helena se konečně po dlouhých útrapách poprvé řádně a jaksepatří zamiluje, je tu totiž také máma, která žije stále svým svobodným životem, je nepraktická a má trochu smůlu. A k těmto dvěma našim hrdinkám shlíží přísný pohled babičky, která v sobě nikdy nemůže zapřít skutečnou dámu a proti jejímž káravým gestům se nedá nikdy nic vymyslet. Je to příběh o velkém přátelství mezi matkou a dcerou, přátelství, které trvá do chvíle, než se obě beznadějně zamilují a způsobí řadu zmatků a nedorozumění. Je to vyprávění plné laskavého letního oparu, zbůhdarma ubíhajícího (přitom však žárlivě střeženého) času, a nad tím vším se vznáší lehounký úsměv hrdinek, přemílajících si neustále své vzpomínky s touhou i nadějí, že to všechno je už opravdu ten začátek skutečného a tolik očekávaného příběhu jejich života.
