Otto Gubič Livres

Podtitul: Karlovarské pobyty TGM a jeho rodiny. Info o "čtyřiadvaceti hodinách se Švehlou" v roce 1914, zmínka o nedoložené návštěvě v roce 1923, podrobné zachycení každoročních návštěv Karlových Varů v letech 1924-1931 a "posledního pobytu u Vřídla" v roce 1933 plus karlovarských reakcí po smrti TGM v roce 1937. Medailony dětí a vnuček TGM, rovněž karlovarských přátel a známých a dokumentární přílohy (na stranách 132-156) knihu doplňují. "Studie o Masarykovi na Karlovarsku, kterou díky autorům a sponzorům možno předložit veřejnosti, přesahuje lokální význam: dosvědčuje nejen, že Masaryk si sem opakovaně zajížděl odpočinout, ale líčí i jeho osobnostní profil a intenzitu života - dokládá, že ve zdejším azylu starý pán absolvoval množství návštěv a jednání (pobýval s ním premiér Švehla i ministr Beneš a představitelé vládní "pětky", přijížděla za ním řada zahraničních celebrit), vyřizoval obsáhlou korespondenci a psal zde své válečné paměti i sérii aktuálních článků, zajímal se o místní národnostní problémy, nabádal, aby lázeňská klientela byla rozšířena o střední vrstvy, navštívil řadu podniků a účastnil se mnoha společenských událostí... Také fotografie z karlovarských pobytů, které jsou ve studii poprvé uveřejněny, zachycují jedinečnost Masarykovy osobnosti..." (z úvodu Zdeňka Mahlera)

Publikácia mapuje dejiny židovských komunít v regióne hornej Nitry, konkrétne v meste Prievidza a okolitom kraji. Popisuje vývoj židovského osídlenia, doloženého už od 16. storočia. Analyzuje nielen formovanie a fungovanie tradičných židovských ustanovizní (náboženská obec, synagóga, škola a cintorín) ale aj ich podnikateľské a spoločenské aktivity. Šíriaci sa antisemitizmuz v Európe v 30. rokoch 20. storočia najskôr ovplyvňoval región iba prílivom utečencov, no vzápätí dovtedy viac-menej tolerantná existencia aj s miestnou nemeckou komunitou začala byť problémová. Proces arizácie židovského podnikateľského i osobného majetku dokladajú konkrétne početné príklady, v ktorých však veľkú úlohu hral aj ľudský faktor. Nie všetci obyvatelia s takýmto spôsobom zaobchádzania so Židmi súhlasili. Špecifickou bola existencia najskôr koncentračného, neskôr pracovného tábora na pomedzí obcí Laskár a Koš. Práve tento tábor bol, paradoxne, strojcom záchrany mnohých Židov z Prievidze a okolia. Tragédiu hornonitrianskeho Židovstva dokladá unikátny pokus o zostavenie menoslovu obetí holokaustu. Poslednou kapitolou je záznam o čiastočnom obnovení života židovskej komunity v Prievidzi, ktorá však zanikla v roku 1949.