The internship experience in a preschool setting has provided invaluable insights into the operations of a school, the importance of feedback, and the dynamics of educational staff. Key benefits include hands-on classroom experience and mentorship from seasoned educators. The paper explores observed behaviors in children aged three to five, particularly in a Latino community, linking these to educational and developmental theories. It also offers recommendations for future interns and concludes with reflections on personal growth and the influence of this experience on future aspirations.
Brazilská spisovatelka Ana Mirandová (*1951) vstoupila do literatury na přelomu 70. a 80 let. Její románová prvotina Peklo ráje z roku 1989 se v Brazílii stala bestsellerem a takřka obratem vyšla v desítce zemí. Původní název románu zní Boca do Inferno. Doslova to znamená Pekelná huba, ale také Brána do pekel. I samu knihu můžeme číst dvakrát doslova, a přesto dvakrát jinak. Budeme-li ji číst jako Pekelnou hubu, pohroužíme se do detektivního příběhu, k jehož protagonistům patří velký barokní básník, právník a bonviván Gregório de Matos (1636–1695), muž, jehož lid pro nevymáchané útoky na špínu světa počastoval přízviskem Pekelná huba. Budeme-li román číst jako Bránu do pekel, nahlédneme do nevšední kroniky koloniální Brazílie, časoprostoru, který se vymkl z kloubů evropské kultury a stal se rajským peklem, kde se výhonky evropského ducha po vzoru tropické vegetace proměňují v liány, jejichž zrádnému objetí sotva co dokáže uniknout.
Ana Mirandová je tvůrkyní historického románu jako moderně mnohohlasého žánru, který může být alternativou k akademické historiografii. Zaměřuje se na momenty obestřené dohady a otazníky, jimiž může do dějin vstoupit současnost, vnášet do nich uměleckou obrazotvornost a donutit je tak odpovídat na dnešní otázky a starosti.
In ihrem spannenden historischen Roman erzählt Ana Miranda von tödlichen Familienfehden, Intrigen und Korruption, Liebe und Laster in Bahia gegen Ende des 17. Jahrhunderts. Sie entwirft ein farbiges Tableau der brasilianischen Kolonialgesellschaft, die der rebellische Dichter Gregorio de Matos, genannt Höllenmaul, so lästerlich besungen hat.
