L'écriture de Çiler İlhan explore les thèmes de l'identité et de l'exil, caractérisée par un style lyrique et une perspicacité psychologique aiguë. À travers ses histoires et ses essais, elle explore souvent les liens complexes entre les cultures et les individus, offrant aux lecteurs des réflexions profondes sur les questions sociétales contemporaines. Sa prose se distingue par sa capacité à évoquer de fortes émotions et des images vives qui persistent longtemps après la lecture. İlhan contribue à la littérature turque par une voix distinctive et des représentations convaincantes de l'expérience humaine.
This harrowing tale, which spans sixteen hours and is told through the eyes of a mysterious narrator, delves into the bad blood between two timeless villages in Turkey. Based on a true story, the book tells of geographical complexities, tangled relations, hazy memories and unreliable witnesses: a story in which perhaps is nothing as it seems...
Sbírka je malou antologií příběhů inspirovaných krátkými zprávami, jež člověk většinou jen přelétne očima, když ráno při kávě listuje novinami. İlhan tyto příběhy zaznamenává velmi úsporným jazykem, kde nic není nadbytečné, a tak i tato drobná, zdánlivě nespojitá vyprávění dostávají podobu velké epické fresky. Exil je útěk, útěk před denními hrůzami, násilím a smrtí, která nás obklopuje, útěk vyjádřený drobnopisem událostí. Exil je mozaika, mozaika střepin zdánlivě nesouvisejících příběhů tvořící temnou plochu každodenní skutečnosti, skutečnosti, o které se dovídáme v denním žurnálu zpráv, skutečnosti, která teprve v osobních příbězích se stává bolestnou až k nesnesení. Exil je kniha úděsu a děsu.