Marie Vodičková Livres

Autobiografický příběh týraného děvčete Autobiografické vzpomínky navazují na knížku Děti na zabití a pokračují v líčení dalšího života týrané dívky v době, kdy se vymanila z vlivu svých rodičů. Dcera maloměstského berního úředníka spolu s bratrem prožila po smrti vlastní matky celých šest let nelidského zacházení ze strany macechy, které jejich otec bezvýhradně podléhal. Po pobytu v sanatoriu se po zákroku sociálního úřadu dostává jako patnáctiletá do Brna do pěstounské rodiny, kde je využívána k nejrůznějším domácím pracím až do doby, kdy se vrací na zkoušku domů. Tam ji po krátkém čase čeká další zklamání a bezdůvodná macešina zášť dívku vyhání z domova definitivně. Nakonec se hrdinka po zásahu rodičů a známých seznámí s ruským emigrantem, odjíždí do Prahy, kde se těsně před válkou za něho provdá. Celé autorčino vyprávění je dokladem skutečnosti, že se týrané děti snadno stávají obětí trestné činnosti a dalšího násilí. Knížka je doplněna několika autentickými současnými příběhy týraných dětí z evidence FOD, a kapitolou Praktické rady FOD, které stručně seznamují s problematikou týrání dětí a s institucemi, na něž je možné se v případě potřeby obrátit.

Z poezie Mileny Lukešové, Jana Kašpara, Zdeňka Svěráka, Jiřího žáčka, Jana Vodňanského, Jiřího Dědečka, Jiřího Suchého a Václava Hraběte vybrala a uspořádala Marie Vodičková. Obsah plně vystihuje úryvek od jedné z autorů - Mileny Lukešové: "Je vám dvanáct a všelijak to bolí? Vydržte. Zaručeně to přejde. Nemáte rádi básničky? Čtěte nebásničky."

Autorská čítanka určená předškolním dětem. Obsahuje výběr z veršů, příběhů a pohádek plných nápadů, citů i fantazie. Autorčina tvůrčí osobnost zasáhla svou vynalézavostí a ojedinělými uměleckými kvalitami téměř do všech oblastí literatury pro děti a mládež, je držitelkou Výroční ceny SNDK a její jméno stojí na Čestné listině mezinárodní Ceny H.CH. Andersena. Pro děti od 6 let

Ezopovy krátké příběhy o zvířatech s důležitým morálním poselstvím byly písemně zaznamenány až ve 3. století před Kristem. V římském prostředí se jim pak dostalo veršované formy. K nejznámějším z nich patří Sněm zvířat, Havran a liška, Lev a myš nebo Liška a čáp. Jednotlivá zvířata v bajkách vždy představují jednu konkrétní lidskou vlastnost a krátká forma příběhu spěje k ponaučení platnému v jakékoli době, neboť lidská mentalita se časem vůbec nezměnila. Ezopovy bajky jsou zábavné, mají živý spád, svižné tempo, vtip, svěžest, ale především svoji moudrost. Dnes už patří ke světovému literárnímu dědictví a známe je i díky množství často velice krásných a nádherně ilustrovaných vydání.

Je kronikou r. 1992 a navazuje na Růžového kavalíra. v závěru je poprvé publikován Naivní fuga - sestřih autentických soudních podání dělníka F. Kořínka ve věci jeho stárobního důchodu za 70. let.

Třicet převyprávěných příběhů ze staroruských bylin. Kniha, přibližující dobu, kdy vznikala nejstarší díla ruské literatury, vypráví nejznámější příběhy ruských lidových bohatýrů, jako např. Ilji Muromce, Aljoši Popoviče, Dobryni Nikitiče, svádějících boj s loupežníky, feudály, Turky i nadpřirozenými bytostmi, a obráží i život staré Rusi s feudálním útiskem venkovského lidu.

Patnáct mistrovských novel a povídek ukazuje člověka v situacích před smrtí, které obnažují vše jindy skryté za přetvářkou lidskosti. L. Lahola, zprvu autor uznávaných dramat, jež nakonec byla odsouzena pro nedostatek optimismu, se po dvaceti letech zařadil mezi přední slovenské prozaiky. Zezahraničí, kam emigroval, mohl od r. 1967 znovu zajíždět do Bratislavy, kde náhle počátkem t. 1968 zemřel. Jeho prózy dávají nahlédnout do pravé tváře bytostí, z nichž jedny byly nesmyslnými i nutnými oběťmi a druhé zůstaly navždy poznamenány svědectvím válečných hrůz.