Mluvní projev v českém veřejném prostoru preferuje určité jazykové praktiky, které odrážejí polarizovaný obraz dvou sociálních pohlaví s „ženskými“ a „mužskými“ charakteristikami. Autorka se zaměřuje na vyjadřovací praxi a reprezentace ženství, zkoumá, jak genderové normy ovlivňují jazyk a jak je možné je prolomit. Český jazyk nabízí široký rejstřík prostředků pro konstruování tradičních genderových identit i kultury vyváženého vyjadřování. Kritická reflexe vnějších vlivů je klíčová pro svobodný mluvní projev, který odráží osobnost jednotlivce. Lingvistika genderových a sexuálních identit je novější obor české jazykovědy, který čeká na interdisciplinární výzkumy a přináší zajímavá témata s aplikačním potenciálem pro média a veřejnost. Kniha se dotýká praktik označování žen, jejich společenského statutu, hierarchií pohlaví a souvisejících problémů, jako je sexuální obtěžování a domácí násilí. Zkoumá také přežívání tradičních obrazů ženství, jazykovou kreativitu a konceptualizaci genderu. Dále se zaměřuje na otázky týkající se jmen a příjmení, rodově neutrálních jmen a rodově vyváženého vyjadřování. Kniha se ptá, jaké změny jsou možné v jazykové praxi a jaký je význam lingvistiky genderu v české jazykovědě.
