Petr Popelka Livres

Předkládaná publikace vznikla jako závěrečný výstup tříletého výzkumného grantového projektu (GAČR P410/12/0487), který byl financován Grantovou agenturou České republiky. Autoři výzkumu si stanovili jako svůj základní badatelský cíl poznání proměny krajiny v procesu kapitalistické i socialistické industrializace. Autoři se pokusili najít odpověď na otázku, k jakým hlavním objektivním procesům docházelo v průběhu 19. a 20. století v krajině ostravsko-karvinského revíru. Vliv lidské činnosti vyplývající z industrializačního procesu byl sledován z dlouhodobého časového hlediska, a to od 30. let 19. století až do přelomu 20. a 21. století. V souvislosti s časoprostorovými změnami v krajině byl podrobně analyzován vývoj krajiny 28 katastrálních území rozkládajících se na ploše téměř 200 km2, a to ve čtyřech základních časových vrstvách. Na základě detailního mikroanalytického přístupu bylo možné v rámci ostravsko-karvinského revíru geograficky vymezit základní oblasti, které se od sebe odlišují rozdílným vývojem krajiny. Analýza umožnila detekovat základní procesy probíhajících v krajině ostravsko-karvinského revíru v průběhu 19. a 20. století a bylo možné alespoň rámcově určit směr, intenzitu a rychlost změn krajiny v jednotlivých etapách industrializačního procesu.

Bratři Kleinové a podnikatelé v českých zemích a Rakouském císařství v éře kapitalistické industrializace.

Od poloviny 19. století se v českých zemích i v celé habsburské monarchii utvářela společnost založená na občanských právech a kapitalistických vztazích, nastala éra národních hnutí a bezprecedentních hospodářských změn. Tyto zásadní proměny a jejich dopady česká historiografie dosud sledovala primárně optikou příběhu o českénárodní emancipaci a dokumentovala je spíše na městském prostředí. Tato kniha zachycuje fenomén společenské transformace i konflikty, které jej provázely, z pohledu venkova. Vše započalo zrušením poddanství a celého patrimoniálního systému a zavedením obecní samosprávy. Státní moc prostřednictvím nově zřízených okresních hejtmanství přinášela do rurálního prostředí důležité impulzy. Příslušníci sociálních skupin inteligence a úřednictva přicházející z města si s sebou přinášeli návyky iniciativního občanského života i národní ak­tivismus. Na ně navázali činorodí jedinci vzešlí z místního prostředí. Venkov se tak probouzel z poddanské podřízenosti, letargie a fatalis­mu. Díky síti obecných škol se alfabetizoval. Ve sledovaném období se stále více propojoval s městským prostředím, a to hospodářsky, kulturně i politicky. Na venkově vznikly desítky záložen a hospodářských družstev, stovky spolků. Politizace venkova tvořila nedílnou součást zásadní proměny společnosti, již zpravidla označujeme jako modernizaci. Obyvatelstvo se stále více účastnilo na veřejném dění a identifikovalo se s určitými politickými ideami, stranami nebo osobnostmi. Politizace společnosti, na níž se výrazně podílela jednotlivá národní hnutí, souvisela s postupující demokratizací politického systému. Utvářela se nová hierarchie vztahů, do níž se stále snažili promlouvat i „tradiční“ držitelé moci, jako církev nebo velcí pozemkoví vlastníci.