Alexandra Pflimpflová Livres

Antoine de Saint-Exupéry napsal Malého prince v New Yorku během druhé světové války, krátce předtím, než se vrátil do Evropy k jednotce amerického letectva, působící na základně v Sardinii a na Korsice. Jednatřicátého července 1944 Saint-Exupéry zmizel při svém posledním průzkumném letu nad jižní Francií. V listopadu 1993 Pierpont-Morganova knihovna v New Yorku vystavila Saint-Exupéryho kresby k americkému vydání Malého prince. Právě při této příležitosti se Jean-Pierre de Villers setkal s Wilhelmem von Stadde, bývalým pilotem luftwaffe. Von Stadde střežil oblast v den, kdy Saint-Exupéry zmizel. Kniha Poslední let Malého Prince je napsána podle vlastního, trochu fantastického vyprávění Wilhelma von Stadde o tom, co se stalo nad nádhernou francouzskou krajinou onoho 31. července 1944. Je to příběh o vzácném přátelství, které překročilo nepřátelské hranice.

Komisař Maigret patří k nejznámějším románovým detektivům a jeho příběhy přinesly francouzskému spisovateli Georgesovi Simenonovi celosvětovou popularitu. Maigretův nezaměnitelný životní styl, zahrnující nepostradatelnou dýmku, zálibu v dobrém jídle a pití, jeho schopnost vcítit se do zločincova jednání a v neposlední řadě intuice, která jej často – i když ne vždy – vede k odhalení zločinu účinněji než rozumová úvaha, se staly – také zásluhou filmového ztvárnění Jeana Gabina – klasikou kriminálního žánru. V povídce Maigret a rejdař rozplétá komisař složité vztahy v rodině bohatého despoty a záletníka Ducraua. Příběh zasazený do působivé atmosféry světa pařížských loďařů korunuje výjimečný epilog – nečekaně otevřené pachatelovo přiznání. V podzemí hotelu Majestic je nalezena mrtvola uškrcené ženy, manželky bohatého Američana, která přicestovala do Francie se svým synem. Pátrání po vrahovi a motivech jeho činu znesnadňují Maigretovi nejasnosti kolem otcovství chlapce, záměna osob a vydírání.

V první novele rozplétá Maigret složité předivo manželského trojúhelníku poté, co byl přivolán k mrtvole Felixe Nahura, nezvedeného syna bohatého libanonského bankéře. Vraždila jeho manželka, její milenec nebo někdo z Nahurova služebnictva? Týž večer navštívila Maigretova přítele doktora Pardona neznámá dvojice – muž a žena zraněná kulkou, jejíž popis dokonale odpovídá paní Evelině Nahurové. Druhý příběh začíná ve chvíli, kdy pošta doručí na nábřeží Zlatníků podivný dopis . Jeho pisatel oznamuje, že v nejbližší době zřejmě dojde k vraždě, podrobnosti však nesdělí. Rutinní pátrání dovádí Maigreta do přepychového bytu ve čtvrti těch nejzámožnějších – do prostředí, jež je mu cizí a v němž se jen obtížně orientuje. Tady se nikdy neříká pravda, protože to nepatří k bontonu. Proto Maigret prohrává – a i když pak vypátrá pachatele vraždy, nedočká se potřebného zadostiučinění.

Maigret u koronera – Jak zemřela mladičká Bessy, jejíž znetvořené tělo se našlo na železniční trati nedaleko arizonského Tucsonu? Maigret, toho času na studijní misi u kolegů z FBI, se v této pozoruhodné próze, jež se vymyká klasickým „maigretovkám“, stává často překvapeným a občas i kritickým pozorovatelem vyšetřovacích metod amerických kriminalistů. Před koronerem vypovídá pět podezřelých. Vyjde pravda najevo dřív, než Maigret odjede do Los Angeles, další zastávky na jeho cestě? Maigretovy paměti – Slavného vyšetřovatele navštíví novinář Georges Sim toužící poznat jeho práci, aby mohl napsat román. Jak to funguje na nábřeží Zlatníků? Co je realita a co její zjednodušení v literárním zpracování? Jaký je rozdíl mezi tvůrčím přístupem a pravdou? Poté co Georges Sim (později Simenon) vydá knihu s hlavním hrdinou nápadně podobným Maigretovi, rozhodne se komisař raději sepsat své paměti sám: vzpomínky na dětství, na seznámení s budoucí paní Maigretovou, na své kolegy a především na vyřešené i nevyřešené zločiny.

« Je suis orthophoniste. Je travaille avec les mots et avec le silence. Les non-dits. Je travaille avec la honte, le secret, les regrets. Je travaille avec l’absence, les souvenirs disparus, et ceux qui ressurgissent, au détour d’un prénom, d’une image, d’un mot. Je travaille avec les douleurs d’hier et celles d’aujourd’hui. Les confidences. Et la peur de mourir. Cela fait partie de mon métier. Mais ce qui continue de m’étonner, ce qui me sidère même, ce qui encore aujourd’hui, après plus de dix ans de pratique, me coupe parfois littéralement le souffle, c’est la pérennité des douleurs d’enfance. Une empreinte ardente, incandescente, malgré les années. Qui ne s’efface pas. » Michka est en train de perdre peu à peu l’usage de la parole. Autour d’elles, deux personnes se retrouvent : Marie, une jeune femme dont elle est très proche, et Jérôme, l’orthophoniste chargé de la suivre.

Komisař Maigret patří k nejznámějším románovým detektivům a jeho příběhy přinesly francouzskému spisovateli Georgesovi Simenonovi celosvětový ohlas. Maigretův nezaměnitelný životní styl, zahrnující nepostradatelnou dýmku, zálibu v dobrém jídle a pití, jeho schopnost vcítit se do zločincova jednání a v neposlední řadě intuice, která jej často – i když ne vždy – vede k odhalení zločinu účinněji než rozumová úvaha, se staly – také zásluhou filmového ztvárnění Jeana Gabina – klasikou kriminálního žánru. V Maigretově gangsterské partii se komisař potýká nejen s horlivým inspektorem Lognonem a jeho churavou chotí, ale především s triem amerických gangsterů, kteří si v Paříži počínají jako v ulicích Chicaga. V příběhu Maigret a bláznivá stařenka pak stojí před případem vraždy staré paní, jež se mu pár dní předtím svěřila s podezřením, že je někým sledována. Motiv tohoto činu mu zůstává dlouho utajen…

V příběhu Maigret se svěřuje se komisař přizná přátelům k případu z dávné minulosti, který mu nedá spát, protože v něm neuspěl. Všechno vypadalo tak jednoznačně: žena Adriena Josseta je nalezena mrtvá, její muž měl milenku a teď je na útěku s manželčinými penězi. Pak si však vše rozmyslí a vylíčí Maigretovi pravdu. Je nevinen, ale vše hovoří proti němu a komisař mu nedokáže pomoci. Po mnoha letech se objeví dopis a v něm příběh člověka, který se chlubí, že se mu podařilo přelstít i Maigreta. Příběh Maigret na dovolené nás zavádí do malého francouzského letoviska. Komisař si od zdejšího pobytu slibuje především odpočinek, ale brzy se ukáže, že kde je Maigret, tam je i zločin, a tak Simenonův hrdina najednou stane tváří v tvář snad nejtragičtějšímu případu své kariéry. Vše začalo podivným vzkazem, který nalezl komisař v kapse poté, co se vrátil z nemocnice, kde museli narychlo hospitalizovat paní Maigretovou: Pro smilování boží požádejte o návštěvu u pacientky na čísle 15. Než stihne komisař přání vyhovět, dívka z patnáctky umírá.

Při příležitosti 100. výročí narození Salvadora Dalího (11. května 1904 - 23. ledna 1989) vychází výpravná publikace obsahující jak pozoruhodné texty-dopisy, tak dosud většinou nepublikované kresby a skici. Osobnost S. Dalího snad ani není třeba představovat, dopisy však pootvírají neznámou, intimní sféru - důvěrná korespondence ukazuje pisatele i adresáta jakoby v novém světle. Objevují se tu se surrealismem pevně spjatá jména, jako André Breton, Paul Éluard, René Magritte, Benjamin Péret, Luis Buňuel, ale také např. Jean Cocteau, Federico García Lorca, Man Ray, Joan Miró, Luchino Visconti, Franco Zeffirelli nebo Stefan Zweig. Obrazová část obsahuje na 70 vyobrazení - kresby, skici ilustrací ke knihám a filmům, návrhy inzerátů, portréty Publikace představuje Dalího a jeho současníky jinak, než jsme byli dosud zvyklí, a zprostředkovává nám důvěrný pohled na jeho život i fascinující dílo.

Kniha o výchově psa a zvládání jeho výchovných problémů.

Komisař Maigret má jen pár let do důchodu, ale není mu příliš do zpěvu. Novoty v Justičním paláci ho netěší, a tak jen s nechutí stahuje smyčku kolem pachatelů loupežného přepadení. Náladu mu vylepšuje, že tak trochu „na zapřenou“ řeší i jiný problém: vraždu recidivisty, nenápadného lupiče-kliďase s osobitými metodami. Jenomže se ukáže, že ve hře jsou vysoce postavené osoby… Druhá novela nás zavádí na Montmartre, proslavený umělci a bohémy. Avšak žijí zde i „podnikatelé“, jejichž zájem o starožitnosti je více než podezřelý. Kromě Maigretových pátracích schopností tu tentokrát hraje hlavní roli i figurka zhrzeného policejního informátora.

Maigret se mýlí Nikdy není veselé, je-li zavražděna mladá půvabná žena. Tentokrát to ale vypadá, že si její smrt opravdu nikdo nepřál. Ale kupodivu se také zdá, že nikdo v okolí nestojí o to, aby vrah byl odhalen. I motiv je nejasný: žárlivost, peníze, uražená ješitnost - či co vlastně? Před Maigretem je mnoho možností, a přesto se dlouho vyhýbá setkání s jedním z hlavních podezřelých, možná proto, že jej považuje za intelektem sobě rovného. Naštěstí je vynikajícím znalcem lidských duší a právě psychologie ho dovede ke zdárnému odhalení pachatele.

Komisař Maigret patří k nejznámějším románovým detektivům a jeho příběhy přinesly francouzskému spisovateli Georgesovi Simenonovi celosvětovou popularitu. Maigretův nezaměnitelný životní styl, zahrnující nepostradatelnou dýmku, zálibu v dobrém jídle a pití, jeho schopnost vcítit se do zločincova jednání a v neposlední řadě intuice, která jej často – i když ne vždy – vede k odhalení zločinu účinněji než rozumová úvaha, se staly – také zásluhou filmového ztvárnění Jeana Gabina – klasikou kriminálního žánru. V příběhu pod titulem Liberty Bar je komisař povolán do Antibes vypátrat – diskrétně a nenápadně – vraha zdánlivě bohatého Australana, který se nechal zlákat neřestmi a pozlátky bezstarostného života na Azurovém pobřeží. Maigret v noční Paříži čelí nelehkému úkolu usvědčit hlavu drogového gangu ze zosnování několika hrdelních zločinů. Zejména v klíčovém, mistrně vystavěném dialogu dvou rovnocenných protivníků lze naplno vychutnat přednosti, sílu i přesvědčivost Maigretova umění vhlédnout do nitra zloducha a odhalit jeho slabé stránky.

Tajemná dáma v srdci první světové války. Tak dlouho o sobě spřádala legendy, až se sama stala legendou… Mata Hari… jméno, které se stalo synonymem špionky. Osud tak neuvěřitelný, že prostý životopis působí fantastičtěji než vymyšlený příběh. „Rychle mě obejměte, polibte a nechte mě. Stoupněte si po mé pravici. Budu se na vás dívat. Sbohem.“ To jsou poslední slova, která Mata Hari pronesla, když 15. října 1917 stanula před popravčí četou. Co tomu ale předcházelo? Kde začala a kudy vedla její spletitá, neuvěřitelná cesta? Jak se z chudého nizozemského děvčátka s obyčejným jménem Margaretha Zelleová stala mysteriózní tanečnice Mata Hari, milenka mnoha významných mužů, špionka a nakonec odsouzenkyně na smrt? Ve zlaté éře, belle époque, pobláznila celou Paříž, zlomila mnohá srdce a její jméno letělo od úst k ústům. Všichni uvěřili, že je Orientálka a chrámová služebnice bohů, všichni podlehli jejím barvitým mystifikacím. Autorce se podařilo napsat životopisný román s nejvyšším respektem k historickým faktům, ale současně nesmírně niterný a strhující. Vyprávění v přítomném čase, překrásným, lehce archaickým jazykem, působí dojmem, jako bychom se vskutku ocitli na počátku minulého století a jako by se to všechno – události bizarní, komické i tragické – odehrávalo přímo teď, přímo před námi…

"Tu sais parfois, je me demande s'il n'y a pas quelqu'un qui prend possession de toi."--Page 4 of cover.

Od chvíle, kdy se na stránkách pařížského erotického magazínu objeví snímky záhadné fotomodelky, zájem čtenářů o časopis stále vzrůstá. Úspěšný fotoreportér je však zároveň stále více vtahován do spletité pavučiny zločinu. Svižná a moderní francouzská detektivka nezklame žádného milovníka napětí.

« Même dans les drames les plus terribles, les apparences ont leur mot à dire. » Mélanie, qui a grandi dans le culte de la téléréalité, n'a qu'une idée en tête : devenir célèbre. Mais son unique apparition à l'écran tourne au fiasco. Quelques années plus tard, mariée et mère de famille, elle décide de mettre en scène le quotidien de ses enfants sur YouTube. Le succès ne se fait pas attendre, et la voilà bientôt suivie par des millions d'abonnés. Jusqu'au jour où sa fille disparaît. Des années Loft Story aux années 2030, marquées par le sacre des réseaux sociaux, Delphine de Vigan explore les dérives d'une époque où l'on ne vit que pour être vu

Jean-Paul Dubois offre un roman d'une ampleur réjouissante. Cinquante ans de la vie d'un homme au cœur d'une société française qui commence avec Charles de Gaulle et s'achève avec Jacques Chirac. Tout le roman est un mélange réussi entre l'anecdote et l'histoire, entre Mai 68 et les dîners de famille, entre la mort de Franco et le premier baiser avec la langue. Jean-Paul Dubois parvient à raconter un demi-siècle de politique française par le chemin des écoliers, drôle et désenchanté. En passant du rire aux larmes, de la mort à la vie, il nous offre une saga sans artifices, un livre-bilan, un roman palpitant.

Svetoznáma psychologická novela je prejavom Rollandovho bytostného odporu k vojne. Rozvíjajúci sa ľúbostný vzťah dvoch mladých ľudí, ktorý končí smrťou v ruinách zbombardovaného kostola. Postavil v nej do protikladu úpadok morálnych a spoločenských hodnôt, ktoré zapríčinila vojna a humanistický ideál krásnej lásky. Dej novely sa odohráva v krátkom časovom úseku (od 30. januára do Veľkého piatku 29. marca 1918). Osemnásťročný Peter, syn meštianskej rodiny, ktorá si potrpela na svoju stavovskú príslušnosť, sa uprostred náletov nepriateľských lietadiel na Paríž náhodne stretáva v metre s Luciou, ktorá z finančných dôvodov nedokončila štúdium maliarstva a živí sa maľovaním gýčovitých obrázkov pre malomeštianskych zákazníkov. Obaja sa do seba zaľúbia a ich vzájomný cit im vracia vieru do života. Pretože Peter má ísť o pol roka na front, zámerne sa izolujú od sveta a chcú žiť len jeden pre druhého. Peter si pod vplyvom Lucie uvedomuje korene spoločenskej nespravodlivosti a odmieta bojovať za republikánske ideály. Ich nežná láska neunikne ničivému vplyvu vonkajšieho sveta. Na Veľký piatok, uprostred prebúdzajúcej sa jari, sa ich láska tragicky napĺňa. Zomierajú pri bombardovaní Paríža v ruinách chrámu. Autor vyjadruje túžbu po ideáloch čistého vnútorného sveta.

Cela fait deux ans que Paul Hansen purge sa peine dans la prison provinciale de Montréal. Il y partage une cellule avec Horton, un Hells Angel incarcéré pour meurtre.Retour en arrière: Hansen est superintendant a L’Excelsior, une résidence où il déploie ses talents de concierge, de gardien, de factotum, et – plus encore – de réparateur des âmes et consolateur des affligés. Lorsqu’il n’est pas occupé à venir en aide aux habitants de L’Excelsior ou à entretenir les bâtiments, il rejoint Winona, sa compagne. Aux commandes de son aéroplane, elle l’emmène en plein ciel, au-dessus des nuages. Mais bientôt tout change. Un nouveau gérant arrive à L’Excelsior, des conflits éclatent. Et l’inévitable se produit.Une église ensablée dans les dunes d’une plage, une mine d’amiante à ciel ouvert, les méandres d’un fleuve couleur argent, les ondes sonores d’un orgue composent les paysages variés où se déroule ce roman.Histoire d’une vie, Tous les hommes n’habitent pas le monde de la même façon est l’un des plus beaux livres de Jean-Paul Dubois. On y découvre un écrivain qu’animent le sens aigu de la fraternité et un sentiment de révolte à l’égard de toutes les formes d’injustice.

Mathilde et Thibault ne se connaissent pas. Au coeur d'une ville sans cesse en mouvement, ils ne sont que deux silhouettes parmi des millions. Deux silhouettes qui pourraient se rencontrer, se percuter, ou seulement se croiser. Un jour de mai. Les Heures souterraines est un roman vibrant et magnifique sur les violences invisibles d'un monde privé de douceur, où l'on risque de se perdre, sans aucun bruit. Avec tendresse et légèreté, Delphine de Vigan met en scène deux personnes en détresse dans un Paris oppressant. Robert Solé, Le Monde. Ce roman sensible et dérangeant est un peu triste. Triste, donc superbe. François Busnel, L'Express.

Jean-Pierre Davidts écrit à Saint-Exupéry pour lui dire qu’il a rencontré son Petit Prince sur une île déserte. L’enfant était à la recherche d’un chasseur qui pourrait le débarrasser du tigre qui menaçait son mouton. Hélas, ses multiples recherches restaient vaines. Il avait bien rencontré un écologiste radical, un publicitaire insistant, un statisticien pointilleux et un gestionnaire alarmiste, mais aucun d'entre eux n'avait pu l'aider à retracer un chasseur de tigre. Forcé de retourner sur son île prendre soin de sa rose, le Petit Prince, désespéré, formule à l’auteur-narrateur une requête que ce dernier ne pourra pas refuser. Ce texte est un écho réussi et original au récit de Saint-Exupéry; on y reconnaît l’esprit et le ton de la quête du petit prince et l'absurdité des personnages concentrés sur leur propre monde. Ce récit est un prolongement chaleureux au célèbre texte. Une découverte qui s'accompagne bien d'une relecture. Le texte étant difficile, la lecture peut s’avérer ardue pour les plus jeunes. Bien que les illustrations ne traduisent pas la poésie des dessins originaux, le résultat est réussi.

Laure, prof d’université, est mariée, mère de deux filles et propriétaire d’un pavillon. À 40 ans, il lui semble être la somme, non pas de ses désirs, mais de l’effort et du compromis.Clément, célibataire, 50 ans, s’ennuie dans la finance, au sommet d’une tour vitrée, lassé de la vue qu’elle offre autant que de YouPorn.Laure envie, quand elle devrait s’en inquiéter, l’incandescence et la rage militante qui habitent sa fille aînée, Véra.Clément n’envie personne, sinon son chien.De la vie, elle attend la surprise. Il attend qu’elle finisse.Ils vont être l’un pour l’autre un choc nécessaire.Saisis par la passion et ses menaces, ils tentent de se débarrasser l'un de l'autre en assouvissant le désir… Convaincus qu’il se dompte. Dans une langue nerveuse et acérée, Maria Pourchet nous offre un roman vif, puissant et drôle sur l'amour, cette affaire effroyablement plus sérieuse et plus dangereuse qu’on ne le croit.

Justine je stejně jako mnoho jejích stejně starých kamarádek neustále v běhu; hektický život v Paříži, vlastní podnikání i malá dcerka ji vytěžují na maximum. Je rozvedená, na hledání vztahu nemá čas a jedinou útěchu nalézá v Nanteil, venkovském městečku, kde vyrůstala a kde má dodnes rodinu a staré známé. Při jednom takovém výletě ji kroky zavedou až na místní hřbitov, kde ke svému překvapení nalezne na hrobě svého otce čerstvě položené růže. Její matka o tom nechce ani slyšet. Ale kdo by si po takové době vzpomněl? Justine se nadchne nad myšlenkou dávné lásky a dá se do pátrání. Odhalená rodinná tajemství ale dají do pohybu i vztahy veskrze současné.

C'est l'histoire d'une femme qui aime les hommes. Tous les hommes. Alors elle décide de coucher les hommes de sa vie sur papier et de leur dédier son livre. Ce serait un livre sur tous les hommes d'une femme, du premier au dernier - père, grand-père, fils, frère, ami, amant, mari, patron, collègue... - dans l'ordre ou le désordre de leur apparition dans sa vie, dans ce mouvement mystérieux de présence et d'oubli qui les fait changer à ses yeux, s'en aller, revenir, demeurer, devenir. Pour séduire celui qu'elle a croisé par hasard en bas d'un immeuble et dont elle pressent qu'il va entrer dans sa vie, elle entame une analyse. Elle dit au psychanalyste les hommes de sa vie, se raconte, joue sur les mots, avec les mots et leur pouvoir de séduction, et donne du sens à ses rencontres, à son mariage qui se délite, à la cruelle absence du fils perdu. Entretenant savamment l'ambiguïté entre la narratrice - prénommée Camille - et elle-même, alternant régulièrement entre le "je" et le "elle" lorsqu'elle fait parler son personnage, Camille Laurens livre, après L'Avenir et Quelques-uns, un texte lumineux et maîtrisé, sans aucun doute son roman le plus personnel et le plus touchant. --Laurence Demurger