Emil Pražák Livres

Předmětem Pražákova literárněhistorického výzkumu je české středověké a humanistické písemnictví. Vedle českých literárních památek tohoto období věnuje pozornost také některým textům českého původu psaným latinsky (zejména z oblasti nejstaršího dějepisectví) či staroslověnsky. Se zřetelem k dobové jedinečnosti těchto literárních památek usiluje stanovit jejich místo v domácím kulturním kontextu. V literatuře českého humanismu si Pražák všímá zejména programových adaptací italských podnětů, jejich zčeštění i společenské aktualizace v Čechách 16. století (Řehoř Hrubý z Jelení). Intenzivně se Pražák zabývá rovněž studiem a interpretacemi středověké duchovní lyriky od jejich počátků až po dobu husitskou: v ohnisku jeho zájmu jsou otázky autorství, datování jednotlivých skladeb i jejich vzájemné genetické vztahy. Své časopisecky publikované studie shrnul do knižního souboru Stati o české středověké literatuře.

Výběrem z hojně dochovaných projevů nejrůznějšího druhu a překladů je oživena osobnost a dílo českého humanisty /kolem 1460-1514/, zatímco o jeho životní dráze a osudech pro nedostatek zpráv nelze říci téměř nic.

Historicky a umělecky cenný literární odkaz pokrokového humanistického básníka konce 16. a počátku 17. století zahrnuje sbírku mravoličných a mravoučných veršování „Prostopravdu“, která vznikla v letech 1619–1620, a kronikářské „Paměti“, sahající od r. 1278 až do r. 1626. Drobné básně i velké dramatické skladby „Prostopravdy“, první sbírky básní českého autora v naší literatuře, útočí na soudobou politickou situaci, církev i jednotlivé osoby. V „Pamětech“ zachytil Dačický nejen své vlastní vzpomínky, nýbrž sebral a přepsal i kronikářské záznamy pěti generací svých předků. Na pohled drobné, nevýznamné události ze života měštanů Kutné Hory, kde žil Dačický i jeho předkové, zaznamenávané nikoli pro veřejnost, nýbrž pro potomky rodu, jsou jedinečným pramenem pro historii Kutné Hory, pro dějiny hornictví i života městského lidu u nás na sklonku 16. a poč. 17. století.

Paměti renesančního satirického básníka a kronikáře Kutné Hory a předbělohorské a bělohorské doby navazují na kronikářské zápisy autorových předků z matčiny strany a na zápisy otcovy a zachycují současné události kutnohorské i mimokutnohorské. Cenný historický pramen, líčící mimo jiné i přípravy, souvislosti a průběh stavovského povstání z let 1618-1620, vypovídá o autorově vlastenectví, jeho objektivním úsudku a literárních vlohách, projevujících se formou gnómického úsloví v próze i ve verších.

Výbor ze staročeské básnické tvorby do sklonku 15. století. Čtverým setkáním je míněno nahlédnutí do čtyř oblastí staročeské básnické tvorby - do milostné lyriky, do úvahové a satirické lyriky, do duchovní lyriky a čtvrté setkání představuje tzv. básnický spor jako jeden z dobově nejpříznačnějších a nejoblíbenějších útvarů, jak dospívat k poznání učenou disputací. Uspořádali, edičně připravili, vstupní medailón a vydavatelskou poznámku napsali, vysvětlivky a slovníček zpracovali Jaroslav Kolár a Emil Pražák.