Josef Potoček Livres

"Analyses and rejects the assumptions and consequences of the doctrine of theistic evolution."--P. [4] of cover.

V základu diskuse o evoluční teorii je spor mezi dvojím neslučitelným pohledem na svět: naturalismu a biblického teismu. To je také důvod, proč nacházíme vědce na obou stranách. Evoluce je ideologický koncept, sekulární náboženství, mytologie moderní doby. Preferovanou odpovědí teologie je teistická evoluce (evoluční stvoření), deklarovaná jako postoj odpovídající potřebě doby. Ve skutečnosti se jedná o přístup poplatný evo­lučnímu pohledu na svět a člověka. Tato kniha vede čtenáře jiným směrem: Hájí pozici biblického stvoření, ukazuje, že věda, příroda i Bible shodně ukazují ke Stvořiteli. Kniha je určena pro věřící i nevěřící, laickou i odbornou veřejnost. Je pro všechny čtenáře, kteří se nespokojují s konvencemi a chtějí se rozhodovat podle pravdy, a to i v případě, kdy musí přiznat, že „nevíme“. Zatímco v minulosti to byla církev, která bránila přemýšlet o realitě ověřené expe­rimenty, v současnosti se v případě evoluce setkáváme s pravým opakem. Vžité sekulární názory jsou prý tak přesvědčivé, že zabývat se jejich odů­vodněním je vnímáno jako nadbytečné. Nebo to tak není?

What would we learn if animals could talk? Werner Gitt and K.H. Vanheiden have selected a fascinating group of creatures and spoken for them through lively dialogues with the reader. In doing so, our eyes are opened to the scientific wonders of the animal world, as well as the wisdom and beauty of God's creation. An excellent title for children and adults of all ages.

Das Buch bietet Orientierung im Dialog zwischen Religionen und thematisiert die Frage nach der Wahrheit der Religionen. Der Autor argumentiert, dass alle Religionen menschliche Erfindungen sind und nicht zu Gott führen. Der Unterschied zwischen Religiosität und lebendigem Glauben wird klar herausgearbeitet.

Kde jinde se můžeme o Božím synu dozvědět víc než v příručce od samotného Stvořitele? Kniha biblických úvah přináší přehled o učení Písma o Ježíši Kristu a jeho díle spásy. V jejím základu je poctivá práce s Biblí s důrazem na společnou řeč obou jeho částí ? Starého a Nového zákona. V pečlivém zkoumání a hledání souvislostí autor ukazuje na spolehlivé základy křesťanské víry, které obstojí v obdobích životních bouří.

Autor píše o výzvách dnešní doby, kterým je podle něj vystavena jeho církev a které je třeba řešit. Přestože píše otevřeně a konkrétně, čtenáři se zde nesetkají s výčitkami vůči církvi, destruktivní kritikou, a už vůbec ne s obžalobou. Autorovy úvahy jsou podloženy osobní zkušeností, někdy i neradostnou, jsou ale psány s opravdovou starostí a zájmem o církev. Z knihy dýchá jasný postoj poddanosti autora vůči Písmu coby autoritě a Ježíši jako Pánu církve. Záměrem autora je snaha pomoci církvi stát se nevěstou svého přicházejícího ženicha Ježíše.

Když Darwin roku 1859 vydal svou knihu O vzniku druhů, byla jeho teorie pociťována jako zásadní změna pohledu na svět. Evolucí se rozumí neřízený vývojový proces, kde si příroda vystačí sama; biblický princip stvoření s jeho transcendentním přesahem byl odmítnut jako překonaný: „Darwin ve své knize zpochybnil všechno, čemu lidé věřili o lidské duši, o Bohu nebo o smyslu života.“ Prvním otřesem pro toto sebevědomí bylo objevení genetického kódu a molekulárního základu života o sto let později. Reakcí byl vznik neodarwinistické syntézy, předstírající, že to pro naturalistický výklad života neznamená žádný problém. Dnes se ale ukazuje, že je to podobné, jako psát historii katedrál s vyloučením architektů - nelze se tak dobrat pravdy. Pokračující výzkum o informačním základu života a o složitosti mikrosvěta buňky evoluční ortodoxii dále zpochybnil a vyústil do vzniku teorie inteligentního plánu, jako diametrálně odlišného přístupu k živému světu. Znovu tak dochází k tomu, že věda někdy musí zcela změnit způsob svého pohledu na svět, podobně jako v případech spojených se jmény Kepler, Newton, Pasteur, Einstein či Planck. Nyní je na řadě biologie.

Autor píše o výzvách dnešní doby, kterým je podle něj vystavena jeho církev a které je třeba řešit. Přestože píše otevřeně a konkrétně, čtenáři se zde nesetkají s výčitkami vůči církvi, destruktivní kritikou, a už vůbec ne s obžalobou. Autorovy úvahy jsou podloženy osobní zkušeností, někdy i neradostnou, jsou ale psány s opravdovou starostí a zájmem o církev. Z knihy dýchá jasný postoj poddanosti autora vůči Písmu coby autoritě a Ježíši jako Pánu církve. Záměrem autora je snaha pomoci církvi stát se nevěstou svého přicházejícího ženicha Ježíše.