V posledních dvou desetiletích jsme svědky stupňujícího se zájmu o dějiny Habsburků a jejich říše. Motivace není zdaleka jednotná. Pochopitelný je skutečný historický zájem - vždyť vládli několik století v exponovaném srdci Evropy a výrazně ovlivňovali dějiny celého kontinentu. Mnohdycharakterizuje tento zájem konzervativní sentiment, idealizující život před rokem 1914. Setkáváme se však i se zneužitím „habsburské vlny“. V mnohých titulech vydaných na Západě je líčen rozpad Rakouska-Uherska jako katastrofa, která kromě jiného vyrvala převážnou část jeho území ze sféry „evropské křesťanské civilizace“. a glorifikaci Habsburků a snažili se je vylíčit takové, jací skutečně byli. Příčinu zániku habsburské říše spatřují v tom, že ztratila svou historickou funkci a nedokázala ji nahradit jinou. Nevznikla tak historická studie, autoři pouze chtějí v jedné knize přístupnou formou přiblížit čtenářům roli, Autoři se vystříhali negativní závislosti na této idealizaci kterou Habsburkové ve středoevropských dějinách hráli. Soustřeďují se na nejvýznamnější událostí a těžiště položili na období po roce 1740. Starší dějiny jsou zachyceny jen schematicky pro všeobecnou informaci čtenáře.ů.
