Překl. z angl. summary: V kolektivní monografii FANTASY, SCI-FI, DYSTOPIE (PSANÍ BEZ HRANIC) se sešli přední odborníci, mladí vědci i autoři beletrie, kteří v ní prezentují své názory na různá témata spojená s literaturou, jež spojuje fantastické prvky a futuristické vize.
Černá groteska plná gagů a vybraného humoru vypráví o čtyřicetiletém hypochondrovi s přezdívkou Dravec. Přišel už o ženu, o přítelkyni, o kariéru – a přesto se stále bojí především o své zdraví. Na pražské periferii si pořád dokola přehrává svůj zpackaný život. Defilují před ním postavy, které potkal. S každou sehraje podivnou frašku. Jeho největší ctižádostí je sepsat drama pro Národní divadlo a stát se slavným. Nakonec se mu dostane vnuknutí, aby zkusil žít znovu a jinak. Vyslyší svůj vnitřní hlas a lidé kolem něj se začnou divit. Dravec najednou vzlétne. Pokud máte rádi Šimka a Grossmanna nebo Woddyho Allena, pak jste otevřeli tu správnou knihu!
Pro čtenáře od 15 let. Neuvěřitelný, životem inspirovaný příběh chlapce, bloudícího mezi světem snů a realitou. Příběh strasti i radosti plný dobrodružství, hledání životní lásky, přátelství a důvěry. Cesta plná překážek i soubojů s neznámými tvory, kteří se ukáží být nezničitelní, protože jsou součástí podstaty jeho myšlení, avšak síla vlastní vůle je nakonec dokáže zničit. Možná... Mladý autor začal psát knihu ve svých 13 letech, formou deníku. V době vydání knihy mu bylo právě 18 let. Dílo vzniklo kvůli důvodné obavě ze ztráty paměti. A jako důkaz, že i člověk trpící poruchami čtení, psaní a koncentrace je schopen napsat knihu.
Ocitáme se na přelomu tisíciletí, kdy hrdinové knihy "projíždějí"svými životy.Příběh je plný podivuhodných náhod, vapálených barev a hypnotického rytmu. Ale tam někde na horizontu všeobecného těkání tušíme možné smíření.
Mladý muž, novinář a malíř, se probíjí životem a svými názory na normalizovanou úroveň myšlení a jednání. Do jeho života vstupují dvě osudové ženy, první nenávratně ztrácí, když dívka emigruje, druhá se ho zmocní, aby se vymanila z pochybné existence a především našla někoho, kdo by se staral o její nemanželské dítě. Trochu hořký, osamělý osud, náznakové postřehy normalizační reality, neradostná každodennost, obtížnost a skoro nemožnost vykročit z životního rytmu a dát vlastní existenci jiný směr, který by člověka uspokojoval. Autor rozhodně má čtenáři co říci, i když jeho myšlenky jsou právě těmi výkřiky v moři ticha.
Prvotina veršů mladého autora věnovaná brněnské kapele Helmutova stříkačka, v níž zaujme ve volném spádném verši neotřelé vidění záblesků všedních dnů.
