Jiří Gruntorád Livres

Tímto sborníkem o československém vězeňství, který Charta 77 sestavila v polovině osmdesátých let a okomentovala svým stanoviskem, chceme přispět k odtabuizování jedné jen zdánlivě okrajové oblasti našeho moderního života. O oprávněnosti takového edičního činu nás přesvědčovaly události před i po vyhlášení amnestie prezidentem republiky, kdy otázka vězeňství získala nebývalou publicitu a pozornost a kdy byla obnažena naprostá nepřipravenost veřejnosti, včetně sdělovacích prostředků, na konfrontaci s touto problematikou. Příspěvky jsou rozdílného charakteru, některé představují autentický popis často otřesných poměrů. Čtenář si zajisté často položí otázku, jak je něco takového v naší civilizované společnosti možné. Odpověď ale najde v dalších příspěvcích, neboť zvláštní význam sborníku spočívá v tom, že někteří autoři a především sestavovatelé nabízejí analýzu stavu československého vězeňství a ukazují cesty k jeho nápravě...

První syntetizující práce o alternativní kultuře v českých zemích v letech 1945–1989, vedená prof. Josefem Alanem, zkoumá fenomén neoficiální kultury. Dílo vzniklo kombinací odborných studií a zaměřuje se na sociologickou a kulturně-historickou interpretaci. Autoři definují alternativní kulturu jako část kulturní scény, která byla za totality buď vytlačena na okraj společenského dění, nebo se sama vzdala integrace do kontrolovaného „hlavního proudu“. Tato kultura zahrnuje významné oblasti české literatury, výtvarného umění, fotografie, divadla a filmu, které se projevovaly v pololegálních sférách. V hudební oblasti vznikl český underground v sedmdesátých letech a hudební alternativa v osmdesátých letech, jako reakce na kulturní politiku ČSSR. Kniha obsahuje také CD s hudebním výběrem. Obsah zahrnuje témata jako sociologické aspekty alternativní kultury, hodnoty hudby, český postsurrealismus, undergroundové skupiny, hudební scény, nezávislé písemnictví, výtvarné umění, alternativní film, alternativní divadlo a samizdatovou literaturu.

Katalog Exilová periodika přináší kompletní soupis více než tisíce dosud zjištěných novina časopisů, které vydávali Češi v zahraničí po roce 1945. Největší pozornost autoři věnují periodikům, která vycházela v českém jazyce, a připomínají vývoj jednotlivých titulů a jejich nejvýznamnější přispěvatele. Zaznamenány jsou ale i časopisy, které vycházeli v angličtině a dalších jazycích, a z pochopitelných důvodů nejsou opomenuty ani časopisy slovenských vydavatelů. Jako kuriozity autoři představují podvrhy Státní bezpečností, s jejichž pomocí chtěli komunisté eliminovat politické i kulturní aktivity našeho exilu. (katalog periodik českého a slovenského exilu a krajanských tisků vydávaných po roce 1945)

Předkládáme uživatelům publikaci, která vznikla po několikaleté práci a chce přispět mimo jiné k lepšímu poznání československého exilu. Náš katalog je poněkud neobvyklým hybridem, který kromě signatur exilového fandu knihovny Libri prohibiti (jsou označeny LP) uvádí také signatury Národního konzervačního fondu a Univerzitní knihovny (jsou označeny NK a odděleny hvězdičkou). Původně jsme chtěli do katalogu zařadit i další pražské knihovny, v kterých je zastoupena exilová literatura (knihovna ÚČL AV ČR a knihovna ÚSD AV ČR), ale ukázalo se, že jejich fondy neskrývají žádná překvapení. Pokud signatury nejsou uvedeny vůbec, jde o desideráta obou knihoven (LP a NK) – katalog je totiž kombinován a bibliografií českého exilu.

Dvojjazyčná (česká, německá) kniha retrospektivních rozhovorů vedených v letech 2006-2011 Franziskou Lesák historičkou umění narozenou ve Vídni a žijící v Berlíně se spisovatelem a překladatelem Ivanem Binarem (*1942), s vydavatelem a knihovníkem Jiřím Gruntorádem (*1952), s historičkou umění a básnířkou Věrou Jirousovou (1944-2011) a teoretikem umění Jiřím Ševčíkem (*1940) vypovídá o životě vnitřně svobodných jedinců za nesvobody komunistického režimu.

Výbor zhruba sta textů z oblasti filosofie, historie, literatury, hudby a divadla představuje samizdatový KS jako středisko nezávislého diskursu v české společnosti osmdesátých let a evokuje duchovní atmosféru té doby. Předmluva přibližuje vývoj časopisu a jeho postavení na samizdatovém trhu, textovou část doplňuje bibliografie Kritického sborníku z let 1981–1989. Časopis, založený Františkem Kautmanem, Janem Vladislavem a Jindřichem Pokorným, vycházel čtvrtletně od května 1981 do roku 1989 jako samizdat. Prvním redaktorem byl Josef Vohryzek, později Jan Lopatka a Luboš Dobrovský, s dalšími přispěvateli jako Karel Palek a Miloš Rejchrt. Časopis vznikl z potřeby vytvořit tribunu pro svobodné myšlení a kritickou diskusi o literatuře a dalších oborech. Usiloval o kultivaci kritického myšlení a uchování jeho kontinuity, namáhavě obnovované v šedesátých letech. Byl jediným periodikem zaměřeným na nezávislou kritiku a esejistiku. Kritický sborník byl pluralitní, otevřený různým myšlenkovým proudům a věnoval se jak samizdatové produkci, tak i publikacím ze státních nakladatelství. Přispívali do něj autoři z kulturního disentu i ti, kteří mohli publikovat oficiálně, čímž se stal orgánem sebereflexe nezávislé kultury a duchovním prostorem pro obnovu české kulturní obce.