Vít Gvoždiak Livres

Základy sémiotiky 2 navazují na první díl, dále rozvíjejí problematiku znaku, symboličnosti, věnují se problémům arbitrárnosti a konvence. Pozornost věnují obecnému modelu znaku, jeho referenčním, diferenčním a inferenčním aspek­tům. Největší pozornost je věnována konceptu kódu, jeho nejrůznějším defini­cím, konceptu opozice a sémiotického čtverce, ale také typologiím kódu a jejich kritériím. V závěrečné části jsou problematizovány tradiční sémiotické termíny a znovu diskutovány v rámci opozice slovník – encyklopedie, ale také v kontextu experimentální sémiotiky.

Základy sémiotiky 1 se pokoušejí představit sémiotiku jako určitý proud exis­tující na rozhraní vědy a metodologie. Představují nejzákladnější termíny a kon­cepce, s nimiž moderní sémiotika pracuje. Za výchozí bod považují sémiózu, kterou na jedné straně vztahují k obecnější problematice orientace organismu v prostředí (Umwelt) a také otázkám komunikace. Na straně druhé sémiózu vztahují k hypostazovaným jednotkám sémiosféry, znakům. Věnují se podstatě znaku, jeho základním charakteristikám, principu oddělitelnosti a principu ka­tegorizace, typologii znaků a znakových modelů. Pozornost zaměřují také na problémy podobnosti a soumeznosti ve vztahu k symboličnosti a arbitrárnosti. V průběhu výkladu odkazují na etablované autority (Ferdinand de Saussure, Charles Peirce, Charles Morris, Thomas Sebeok, Umberto Eco etc.) a pokoušejí se výběrově představit jejich teorie.

Kniha Česká teorie je pokusem shrnout zhruba osmdesát let vývoje české sémiotiky. V první části se věnuje otázkám povahy sémiotiky a způsobům, jak o ní v historické perspektivě mluvit. Na tomto obecném pozadí se zároveň pokouší vymezit českou sémiotiku, její konceptuální specifika formující se na rozhraní sémiologie pražské školy, (kybernetické) sémiotiky a do určité míry filozofie (jazyka). Tuto trojici nazývá česká teorie. Nejaktuálnější podobu české sémiotiky představuje sedmnáct rozhovorů v druhé části knihy. V závěrečné části je kniha doplněna nástinem bibliografie české (a částečně slovenské) sémiotiky.

Kniha si klade za cíl reflektovat v reprezentativní šíři práci Jana Kořenského a představit současnou tematiku věd o jazyce v rozsahu, jaký je Janu Kořenskému vlastní. Patnáct statí rozvíjí témata, která ve svých textech Kořenský dlouhodobě rozpracovával, a vytvářejí tak osobitý kontext rozmanitého jazykového materiálu a nejrůznějších nástrojů k jeho poznání. Texty významných vědeckých osobností z oblasti věd o jazyce a žáků Jana Kořenského reflektují základní lingvistické koncepty, různá pojímání jazyka a komunikace, reagují na konkrétní aspekty gramatických popisů, ale z lingvistického úhlu pohledu také na přírodovědný výzkum, pokoušejí se nahlédnout jazyky v kontaktu a utvořit celistvý model jejich interakce. V neposlední řadě se tyto texty zabývají také problematikou sémiotické analýzy komunikátů, které i přes svou situační ukotvenost a neurčitost mohou v široké míře vypovídat o obraze postojů subjektu ke světu, který ho obklopuje. Přirovnáme-li jazyk k divoké šelmě, pak všechny příspěvky v této knize naznačují, že myšlení o jazyce je vědou, která by chtěla chovat tygry v zajetí, pokud by se dali.

Tato práce popisuje sémiotickou teorii Romana Jakobsona. Chápe ji jako snahu po ustavování, upevňování a rozšiřování nomotetického principu pomocí sémiotických termínů, tj. znaku, kódu a komunikace. Mezi těmito termíny ustavuje konceptuální vztahy a pokouší se o jejich systematický výklad, a to především s důrazem na proměny a rozpory v modelu znaku a povaze jeho složek, ale také z hlediska zdůrazňování formálních vlastností znaku a jeho psychofyzické ukotvenosti v komunikačních aktech.