Pavel Lášek Livres

Jednou z mála uskutečněných modernizačních snah naší armády se stala Tatra T 18, dodaná v roce 1927 praporu útočné vozby v Milovicích. Přestože byla obrněná drezína Tatra T 18 vyrobena pouze v počtu sedmi kompletních kusu, prožila ve službách armád bezmála dvacet let aktivní služby. Konce 2. sv. války se dožila jen jediná drezína, která však již nikdy nebyla provozována.

Dresina. „Lehké kolejové vozidlo sloužící pro dopravu materiálu či několika osob, především pro služební účely. Může být poháněno mechanickou silou nebo motorem.“ Tolik slovníkové heslo. Není snad na světě tak známých, ale zároveň tolik opomíjených kolejových vozidel. O vlacích se píší knihy, skládají básně, pějí písně. Drezíny zůstávají poněkud stranou. A přitom jsou to právě ony, které na většině tratí zahajovaly, byť neoficiálně, železniční provoz. Byly prvními na stavbě a zároveň posledními, kdo zkontroloval dokončenou trať. Dodnes jsou nepostradatelné pro údržbu, opravy, kontroly nebo jen dopravu pracovníků železnice. V některých oblastech dokonce zajišťují rozvoz vody a jídla na vzdálená pracoviště. Jaké však byly počátky vývoje těchto dopravních prostředků? Kdo se podílel na konstrukci dresin, kdy a kde je vyráběl? Jak vypadal konkurenční boj jednotlivých výrobců? To i mnoho dalšího se můžete dočíst na následujících stránkách této knihy. Nahlédněme tedy do historie a vzdejme hold fenomenálnímu vynálezu, s nímž se setkáváme již 200 let!