Matin perdu
- 202pages
- 8 heures de lecture
Vergílio Ferreira Livres
Vergílio Ferreira a plongé profondément dans la philosophie existentielle, une force qui a façonné sa production littéraire. Son écriture se caractérise par une exploration intense de la condition humaine, cherchant un sens dans un monde souvent impitoyable. Ferreira a magistralement conçu des récits complexes qui reflètent les luttes intérieures de ses personnages. À travers sa prose, il examine les questions d'identité, de réalité et la nature éphémère de l'existence, s'assurant ainsi une place parmi les voix portugaises les plus significatives de sa génération.
Navždycky
- 260pages
- 10 heures de lecture
Návrat do rodného venkovského domu na sklonku života není pro vypravěče ani zdaleka důchodcovským odstěhováním se na chalupu. Rekapitulováním života, který se uzavírá, se v oproštění od všeho dobírá pokorného přijetí počátku i konce. Reflexivní román jednoho z nejvýznamnějších portugalských autorů tohoto století, který je současně zdařilým pokusem o filozofii vyjádřenou lyrickým prozaickým tvarem, nachází adekvátní český výraz ve velmi kvalitním překladu.... celý text
"¿En nombre de la Tierra?" es una obra profunda sobre la vejez y el amor, narrada por un hombre en un asilo que revive su pasado y crea uno nuevo a través de la palabra. Refleja la soledad, la realidad del presente y la conexión con el cuerpo, explorando la vida y la memoria. Vergílio Ferreira es una voz clave de la literatura europea contemporánea.
Para sempre
- 308pages
- 11 heures de lecture
Nítido nulo
- 278pages
- 10 heures de lecture
«Sobre o mar azul até a um limite invisível – meus olhos cansados, esvaídos de horizonte. Encosto-me a um pau do toldo, tia Matilde e Dolores ao lado em cadeirinhas rasas, estarão rezando? olham silenciosas, encosto-me às grades brancas da prisão. Vejo-me lá em baixo, como poderia ver-me lá de baixo? Detesto as grandes frases, são do tempo da conquista e da mistificação. E todavia. Estou só e isto deve ser real – instintivamente olho atrás. Uma dor recurva no pescoço, no estômago. Como poderia ver-me lá de baixo? aqui, no intervalo infinito entre a vida e a morte?»
O romance conta a história de Jaime, último sobrevivente de uma pequena aldeia. Logo no primeiro parágrafo, o estilo de Vergílio, em sua fase madura, pode ser "Enterrei hoje minha mulher (...)". O existencialismo dá o tom para as divagações que se seguem.
