Alberto Moravia Livres

En 1961, Alberto Moravia entreprend un voyage en Inde en compagnie d'Elsa Morante, sa femme, et de leur ami Pier Paolo Pasolini. De ce voyage, la littérature gardera deux livres complémentaires et éblouissants : L'Odeur de l'Inde, de Pier Paolo Pasolini, et Une certaine idée de l'Inde, d'Alberto Moravia. Ce qui saisit Moravia c'est, par-delà la violence du choc culturel, la force d'un pays en train de relever un défi social audacieux. Analysant les causes de l'extrême pauvreté, il s'en entretient avec Nehru, devant lequel il ose dénoncer le système des castes. Enfin, il décrit avec une grande élégance l'immensité et la douceur des paysages

Le bref retour d'un fils... La déchéance d'un " homme d'honneur "... Un bon repas apprécié tardivement... Un enfant qui se refuse à dormir... Une fille qui montre qu'elle vaut plus qu'un garçon... Un curieux personnage plus soucieux de son orthographe que la morale... La confession du fils au chevet du père mourant... Est surpris qui voulait surprendre...

La Ciociara raconte les aventures et les mésaventures de deux femmes, mère et fille, contraintes de passer un an près du front du Garigliano entre 1943 et 1944. Mais c'est surtout la description de deux actes de violence, l'un collectif et l'autre individuel : la guerre et le viol. Après la guerre et après le viol, un pays et une femme ne seront plus jamais les mêmes. Un changement profond s'est produit, passant d'un état d'innocence et d'intégrité à une nouvelle et amère prise de conscience. Toutes les guerres qui ravagent le territoire d'un pays et frappent les populations civiles sont des viols ; plus que toute autre, celle qui, pour la première fois dans les temps modernes, a envahi l'Italie entière, du Sud au Nord, apportant dans les lieux les plus isolés et ignorants les armes et l'arbitraire des populations étrangères. La Ciociara n'est pas un livre de guerre ; c'est un roman où la guerre est perçue à travers les yeux de ceux qui l'ont subie sans la combattre : les civils, avec leurs espoirs, aventures et déceptions, qui, au départ, ont peut-être cru pouvoir y échapper et ont ensuite souffert les pires conséquences.

Il y a un milliard d'années, la température était si froide aux pôles que les pensées gelaient au-dessus des têtes, ce qui posait beaucoup de problèmes. Pour pouvoir penser tranquillement, il fallait se rendre dans les pays chauds. Là, on avait enfin le droit d'être un gros hypocrite. En plus, avec un peu de chance, on pouvait voir une baleine traverser la jungle sur ses deux petits pieds. Car à cette époque, la baleine (qui s'appelait Ba Leine) était de taille très modeste et cherchait, de toute la vigueur de ses petits pieds, un endroit pour grossir. A cette époque, les fourmis avaient du cran. Elles décidèrent de prendre pour Superempereur leur pire ennemi, Four Millier. Et puis, c'était le bon temps où des orchestres de grenouilles jouaient dans la gueule des crocodiles. Bienvenue dans le premier tome des histoires de la Préhistoire d'Alberto Moravia.

Racconti romani (Roman Tales) is a series of sixty-one short stories. Written and published initially in the Italian newspaper, Il Corriere della Sera, they were published as a collection in 1954 by Bompiani. All of the stories are set in Rome or its surroundings after World War II and focus on 'the common people of Rome' (Roma popolana). The characters in these stories tend to be the unemployed, ex-convicts, waiters, drivers, con artists, thieves and petty criminals, the average man (or woman) and the lower classes aspiring to climb out of poverty. All the stories are told in the first person with the narrator often unnamed, although details are usually furnished to provide a clue to the narrator's identity, such as their occupation, motivations and social status. Moravia's Racconti Romani provide a snapshot on life in Rome after World War II, revealing much about the inhabitants of Rome in the early 1950s.

Agostino, treize ans, passe l'été dans une station balnéaire toscane avec sa belle mère veuve. Lorsque celle-ci commence une relation avec un nouvel amant sûr de lui, Agostino, se sentant ignoré et non aimé, commence à traîner avec un groupe de jeunes durs du coin. Bien qu'il soit repoussé par leur misère et leur brutalité, et humilié à plusieurs reprises pour sa faiblesse et son ignorance en matière de femmes et de sexe, le garçon est de plus en plus attiré, de manière masochiste, par la bande et ses jeux rudes. Il se retrouve incapable de comprendre ses sentiments troublés. Espérant faire preuve d'un calme viril, il est en réalité assailli par une curiosité coupable et un désir urgent de rompre, à tout prix, le fil de la sensualité troublante qui le lie à sa mère. Le portrait saisissant de la perte de l'innocence par Alberto Moravia, écrit en 1942, a été rejeté par les censeurs fascistes et publié en 1944, devenant un best-seller et offrant à l'auteur son premier prix littéraire.

A Bawdy Moravia Masterpiece Federico, balding, paunchy scriptwriter is trying to crack the big time in Italian movies. But he has a few enemies to cope with - and one very big enemy in particular: his gigantic, demanding 'manhood', which he wryly dubs Federicus Rex. Rico and Federicus Rex are in continual conflict, Rico believing that abstinence makes the mind grow stronger, his remarkable member contradicting in a most forthright and obvious way. Together the two of them bounce through a series of hilarious, Decameron-like sexual misadventures...

Luca, 15 ans, rentre à Rome avec ses parents après les vacances d'été. La rentrée scolaire commence, mais son monde est loin d'être en ordre : un étrange dégoût pour tout l'entoure s'empare de lui, et il se retrouve en opposition intérieure à tout ce qui l'entoure : ses parents aisés, dont il rejette désormais la sollicitude, les cours, les amis, tout lui devient ennuyeux, et toutes les attaches lui pèsent. Il offre ses biens à des personnes qui lui sont totalement indifférentes, ce qui lui procure une sombre satisfaction. Deux femmes vont libérer Luca de son désir de mort : l'une, la nourrice de ses cousines, provoque son éveil érotique, l'autre, une infirmière qui le soigne après une longue maladie, devient son premier amour passionné. « La désobéissance » est l'un des plus beaux romans d'Alberto Moravia. Il dépeint avec brio le milieu romain aisé et l'univers intérieur tourmenté du jeune Luca, avec une observation acérée et un humour sous-jacent, un livre à relire !

" On peut aimer et tromper. C'est une des choses les plus vraies qu'on puisse dire. L'amour n'empêche pas l'infidélité. Le sexe est infidèle, le cœur ne l'est pas. Je sais qu'il est infidèle, le sexe, mais je suis jaloux... Le cœur infidèle, c'est la fin de tout. On peut faire du sexe sans l'amour, mais on ne peut pas faire l'amour sans le sexe. L'infidélité du sexe peut être une défaillance. L'infidélité du cœur, un désastre... Vous le savez bien, j'ai toujours donné beaucoup d'importance à la femme, à l'amour, parce que c'est capital dans la vie de l'homme. J'ai beaucoup d'expérience. Et je parle d'expériences, pas de théories... La jalousie est délire et fureur. C'est une maladie, c'est une chose abominable. " Alberto Moravia, Extrait d'une conversation avec Jean-Noël Schifano in Désir d'Italie. Folio / Essais, 1990.

Un nuage en forme de champignon atomique, une Noire qui ressemble au personnage d'un poème de Mallarmé, un père cloué au lit à la suite d'un accident de voiture, une épouse fugueuse : telles sont les quatre obsessions du narrateur du dernier roman de Moravia. Et si ces quatre éléments, apparemment sans rapport, devaient s'intriquer pour constituer un véritable drame intérieur où s'entremêlent des préoccupations littéraires, métaphysiques et psychologiques ? La guerre nucléaire approche-t-elle ? Avec qui ma femme me trompe-t-elle ? Qu'est-ce que la perversion ? Avec la limpidité qui le caractérise, Moravia met son incomparable art de la narration romanesque au service d'une véritable enquête policière dont l'objet est à la fois un adultère - pas comme les autres - et la menace de la fin du monde. Admirable réflexion sur la vieillesse, L'homme qui regarde est avant tout une analyse du voyeurisme et montre que, si tout amant est un voyeur, tout écrivain est aussi un visionnaire.

Italian

Secrecy and Silence are second nature to Marcello Clerici, the hero of The Conformist, a book which made Alberto Moravia one of the world's most read postwar writers. Clerici is a man with everything under control - a wife who loves him, colleagues who respect him, the hidden power that comes with his secret work for the Italian political police during the Mussolini years. But then he is assigned to kill his former professor, now exiled in France, to demonstrate his loyalty to the Fascist state, and falls in love with a strange, compelling woman; his life is torn open - and with it the corrupt heart of Fascism. Moravia equates the rise of Italian Fascism with the psychological needs of his protagonist for whom conformity becomes an obsession in a life that has included parental neglect, an oddly self-conscious desire to engage in cruel acts, and a type of male beauty which, to Clerici's great distress, other men find attractive.

This collection of erotic short stories examines human desire and explores the boundaries between reality and fantasy. The stories explore Freudian obsessions, the innocence of youth, frustration and man's addiction to success. The author has also written The Woman of Rome.

Dino, a failed artist consumed by boredom, finds his life revitalized in an obsession with a young model, whose life he tries unsuccessfully to control.

"To begin with I'd like to talk about my wife. To love means, in addition to many other things, to delight in gazing upon and observing the beloved." --From Conjugal Love When Silvio, a rich Italian dilettante, and his beautiful wife agree to move to the country and forgo sex so that he will have the energy to write a successful novel, something is bound to go wrong: Silvio's literary ambitions are far too big for his second-rate talent, and his wife Leda is a passionate woman. This dangerously combustible situation is set off when Leda accuses Antonio, the local barber who comes every morning to shave Silvio, of trying to molest her. Silvio obstinately refuses to dismiss him, and the quarrel and its shattering consequences put the couple's love to the test.

Lucio, mladý spisovatel a překladatel Heinricha von Kleista, cítí v sobě blíže neurčené zoufalství a marnost; uvažuje dokonce o sebevraždě. V letovisku na Capri se seznámí s Němkou Beate, manželkou nacisty, jakousi ženou dvou tváří: její chladnou podobu Lucio platonicky zbožňuje, tou erotickou se nechá svádět. Tento vztah, stále kolísající mezi skutečností a snem, mezi láskou a smrtí, hrdina popisuje, analyzuje a řeší až do konečné tragédie. Podstatnou roli hraje také doba děje: rok 1934, kdy v Itálii vládne fašismus a v Německu právě probíhá dramatická noc dlouhých nožů. Komorní psychologicko-filozofický román je plný psychoanalytických úvah, literárních reminiscencí i zvláštních absurdních situací, do nichž je čtenář obratně vtahován, aby se stal jejich zaujatým pozorovatelem či překvapeným účastníkem.

Šest desítek povídek význačného italského neorealisty vypráví s humornou účastí o všedních i podivných osudech římských maloměšťáčků, řemeslníčků, drobných spekulantů a vyšinutých existencí, vegetujících na okraji společnosti. Několik těchto povídek bylo zpracováno filmově.

"Specchio fedelissimo di una strenua, ininterrotta passione tramutatesi in una fede - si chiami questa passione letteratura o romanzo" (E. Siciliano), Vita di Moravia è una autobiografia in forma di intervista: lo scrittore sollecitato dell'incalzare delle domande di Alain Elkann, lentamente dipana il filo della memoria e rievoca la propria vicenda di letterato, di narratore, sempre attento alla realtà che lo circonda, pronto a tradurre il vissuto nella favola romanzesca. Dagli anni Dieci alla fine degli anni Ottanta - attraverso la rievocazione dell'infanzia e dell'adolescenza difficile, delle prime prove narrative e dei sempre crescenti successi - si delinea la storia di uno scrittore che diviene protagonista della scena letteraria internazionale e testimone tra i più lucidi del nostro tempo. E l'interlocutore non è soltanto un amico, un complice. Alain Elkann entrando nel meccanismo del gioco letterario costringe Moravia ad arrendersi alla narrazione.

V Tridsiatich troch ženách nastavil zrkadlo ženám z najzámožnejších vrstiev, ženám presýteným, znudeným z nedostatku akejkoľvek činnosti, silne zaťaženým pocitom odcudzenia, vyplývajúcim zákonite z rozkladu všetkých ľudských hodnôt. A odtiaľ je už iba krôčik k morálnej narušenosti,skazenosti, k negatívnym dôsledkom konzumnej spoločnosti, ktoré vyúsťujú až v samovražde a vražde. (Kniha je první částí trilogie o ženách: Il paradiso - Un'altra vita - Boh, zbylé dvě části v češtině ani slovenštině nikdy nevyšly).

Szaharai tévutakon, Rituális tánc az éjszakai őserdőben, Krokodilvadászaton, Látogatás egy szultánnál. Vendégségben egy varázslónál. Gróf Teleki Sámuel nyomában – ilyen, kedvcsináló alcímek is hirdethetnék ezt a könyvet, Alberto Moravia afrikai útirajzainak gyűjteményét, De ilyenek is: Defoe és Joseph Conrad, Mark Twain és a Grimm testvérek nyomában. Moraviát mindig, minden egyformán és egyszerre foglalkoztatja. Számára természetes, hogy a Zaire folyón hajózva Conrad naplóját olvassa; az Afrika szívében kalandozó értelmiségi számára az úti élmények befogadása, illetve az élmények feldolgozása, a kulturális „hasznosítás” úgyszólván egyidejű művelet. Hápogó lelkendezésnek vagy fölényes, európai legyintésnek ezekben az útirajzokban nincs nyoma. Szigorú pontosságukon legfeljebb a Moraviánál oly szokatlan meghatottság ejt néha-néha csorbát: a sivatag-óceánok, tengernyi szavannák és kútmély dzsungelek időtlenségéből egyszer s mindenkorra kirekesztett ember szomorúsága. https://moly.hu/konyvek/alberto-morav...

Francesca da Rimini; Ako predtým, lepšie ako predtým; Muž a žena; Svet je taký, aký je

Alberto Moravia ist ein Meister des Voyeurismus und enthüllt verborgene Details des Lebens. In der Erzählung "Höhlen" bemerkt der Leser das Zucken einer Ehefrau, während in der Titelerzählung ein Dieb einer intimen Szene beiwohnt und das Stehlen vergisst. Diese kurzen Episoden vermitteln eine eindringliche Dramatik.

Prólogo de Piero GelliTraducción de Fernando González GarcíaPoeta de las Cenizas es un texto autobiográfico brutal, descarnado, episódico, en el que vemos a Pasolini recorrer momentos importantes de su pasado, ganglios vitales de su el Friuli de Casarsa, la madre, la muerte del hermano, la relación con el padre, la fuga a Roma, las primeras publicaciones, los acontecimientos que el lector italiano de entonces conocía bien, o por estar diseminados en muchas obras, o por pertenecer a la crónica diaria. Además de ello, el autor explica su compleja relación con la poesía y el cine, reflexionando sobre obras tan fundamentales en la creación contemporánea como Teorema.Poeta de las cenizas se convierte así en un intenso retrato de Pasolini, de su voluntad de enfrentarse al poder en todas sus formas, y también en un largo poema de asombrosa modernidad.Cuando el 2 de noviembre de 1975 el cuerpo destrozado de Pasolini fue hallado en el hidropuerto de Ostia, al horror y al dolor por esa muerte, rápidamente convertida en simbólica por mitografías literarias y religiosas, le siguió una especie de sorpresa, de turbación, de vacío para todos los que, de distintas maneras y por motivos diferentes, habían recorrido su propia existencia cultural reflejándose en aquella presencia dominante, ineludible, en el escándalo con el que aparecía en el candelero y en el que inevitablemente moría.

Eine Auswahl aus über dreihundert Erzählungen, die Moravia als legitimen Nachfahr der italienischen Novellisten zeigt: Was zählt, ist die Liebe. Wie gewinnt man sie, wie verteidigt man sie, wie geht sie verloren? Am aufregendsten sind Moravias Paarbildungen: Wie und wodurch werden gerade diese Frau und dieser Mann ein Paar? Durch Blicke, Reden, Arbeit, ein gemeinsames Bad oder ein gemeinsames Bett? Und wie verhalten sich dabei, ach, die Frauen? Auf wenigen Seiten vermag Moravia Schicksale zu erzählen, drastisch, und dennoch lebendig, unsentimental, fast heiter. Ein Erzähler, der nicht nur als Mann, sondern auch als Frau auftritt und jedes Mal förmlich in seinen Figuren verschwindet – ein Voyeur von innen.

Rodné město Řím, jeho život a obyvatelé, drobní každodenní lidé, poskytli dnes nejúspěšnějšímu z italských spisovatelů látku k dlouhé řadě povídek, z nichž je tu čtenáři předkládán výběr. Stejně jako autorovy velké romány i jeho povídky upoutají vyprávěčským uměním, hlubokou analýzou psychologických a citových stavů hrdinů i věrnou kresbou prostředí a rozmanitých pramenů, z nichž prýští lidské radosti i strasti.

I "Nuovi racconti romani" di Alberto Moravia sono stati scritti tra il 1954 e il 1959 e costituiscono la naturale continuazione del dicorso avviato con i precedenti "Racconti romani", considerati dalla critica centrali nella produzione moraviana. Anche nei "Nuovi racconti romani" il mito proletario influisce non soltanto sulla visione del mondo, ma anche sulla scrittura che è leggermente "romanesca" come appunto il linguaggio corrente di Roma che non è più affatto dialettale come ai tempi dei Belli, ma appena velato da un superstite accento locale. La vastissima compagine di questi racconti, una vera e propria commedia umana, può apparire anche come una puntigliosa verifica della disfatta che insidia i propositi della vita.

A Bawdy Moravia Masterpiece Federico, balding, paunchy scriptwriter is trying to crack the big time in Italian movies. But he has a few enemies to cope with - and one very big enemy in particular: his gigantic, demanding 'manhood', which he wryly dubs Federicus Rex. Rico and Federicus Rex are in continual conflict, Rico believing that abstinence makes the mind grow stronger, his remarkable member contradicting in a most forthright and obvious way. Together the two of them bounce through a series of hilarious, Decameron-like sexual misadventures...

Hned první stránky románu Lhostejní nás ex abrupto uvádějí do prostředí a děje: vstupujeme do salónu honosné buržoazní vily někde v Římě, kde spolu konverzují matka Mariagrazia, stará, snobská, zmalovaná a omezená ženština, její milenec Leo, vychytralý a cynický obchodník hrající sina zachránce rodiny, dcera Karla a syn Michal, útrpně prožívající stále stejně plynoucí dny a pociťující lhostejnost vůči všemu okolo. Později se ke společnosti přidává ještě matčina přítelkyně Líza, bývalá Leonova milenka, na kterou Mariagrazia chorobně žárlí. Onoho večera se začínají sbíhat nitky dlouhodobých strategií a tužeb jednotlivých postav.

Rozsáhlá psychologická novela sleduje problémy pětatřicetiletého profesora literatury, zatíženého oidipovským komplexem.

Nuda (1960): Děj románu se odehrává v Římě 60. let 20. století a protagonista Dino, nadaný malíř, opouští pohodlí matčina domu, aby se mohl nerušeně soustředit na svou práci. Inspirace ale nepřichází ani se změnou prostředí, hrdinu neustále pronásleduje pocit nudy a bezútěšnosti, na kterou nenachází lék ani v prchavých milostných vztazích. Setkání s mladičkou bezprostřední modelkou ho na chvíli zaujme, brzy se ale jejich vztah mění opět na pouhý erotický stereotyp. Teprve když Dino zjistí, že se jeho živočišná milenka schází ještě s jiným mužem, láme se jeho otupělost a nezájem a on poprvé v životě chce vědět o druhém člověku co nejvíce, co si myslí, co cítí, čím a proč ji druhý muž přitahuje. Opravdový zájem o druhého člověka v něm probouzí skutečný cit a hrdina se snaží k sobě dívku všemi prostředky připoutat. Jeho úsilí sice vychází naprázdno, ale on konečně poznává smysl lásky, oproštěné od pocitu vlastnictví, a nalézá i nový zdroj inspirace pro svou tvorbu. Cesta do Říma (1988): V Cestě do Říma se otec, který nacházel zalíbení v nevěrách své ženy, snaží udobřit po její smrti se synem, který kvůli této neobvyklé rodinné situaci odešel pryč. Udobřování je ovšem zkomplikováno, když začnou kolidovat jejich milostné touhy.

Protagonista è uno scrittore di sceneggiature i cui rapporti con la moglie si illuminano e si complicano a contatto con il mondo della produzione cinematografica, della carriera e del successo. Questo libro muove da un dato positivo, un caso di fedeltà matrimoniale, per chiarirne tutta la natura di illusione, di reale sconfitta e profonda, moderna contraddizione. "...E' nel 'disprezzo' che la problematica centrale di Moravia trova la sua summa più precisa e complessa, quasi una unitaria enciclopedia della sua varia tematica." (Edoardo Sanguinetti)

Dieses kurze Werk, mittlerweile als Klassiker der postklandestinen Literatur angesehen, erzählt von der Razzia der Nazis im Ghetto von Rom, die innerhalb eines Morgens mit der Deportation von tausend Juden endete. Leser und Kritiker haben es zu Recht mit den ersten Kapiteln der "Storia della Colonna Infame" verglichen, aufgrund der stilistischen Qualität, die mit dem dokumentarischen Wert einhergeht.

Příběh filmového scénáristy Rica je groteskním podobenstvím o konfliktu mezi sexuálním pudem a rozumem, mezi ušlápnutím a touhou po moci. Tu zde symbolizuje snaha režírovat vlastní film. Z červené knihovny, z obligátní volby mezi postavou továrníka nebo hrdiny filmového světa, si, Moravia vypůjčuje možnost druhou, aby ji využil pro vtipné proměny scénáře „revolučního“ filmu a komediální situace z filmařského prostředí. Zkarikované postavy a děj plný komických scén jsou očividně založeny na hlubokých znalostech psychoanalýzy. Navíc autor provokativně využil záměnu známou z primitivních náboženství, v nichž se bohové personifikují do zvířat a předmětů. Člověk neumí milovat abstraktní pojmy, a proto převádí svou lásku na konkrétní objekt, který pojem představuje. A tak za abstraktní a obtížně představitelný sexuální pud Moravia v příběhu dosadil konkrétní a velice dobře představitelnou část lidského těla: penis. Autorovi se tím otevřela možnost vytvářet dialogy plné humoru a břitkého sarkasmu, v nichž odráží konflikty mezi volní a etickou stránkou života a jeho pudovým základem, a to do takové hloubky, jaká v krásné literatuře nemá obdoby....

Sociálně kritický román z prostředí italské buržoazie dvacátých let.

In this set of novellas, a few facts are constant. Sergio is a young intellectual, poor and proud of his new membership in the Communist Party. Maurizio is handsome, rich, successful with women, and morally ambiguous. Sergio’s young, sensual lover becomes collateral damage in the struggle between these two men. All three of these unfinished stories, found packed in a suitcase after Alberto Moravia’s death, share this narrative premise. But from there, each story unfolds in a unique way. The first patiently explores the slow unfurling of Sergio’s resentment toward Maurizio. The second reveals the calculated bargain Maurizio offers in exchange for his conversion to Sergio’s beloved Communism. And the third switches dramatically to the first person, laying bare Sergio’s conflicted soul. Anyone interested in literature will relish the opportunity to watch Moravia at work, tinkering with his story and working at it from three unique perspectives.

Román o písaní románu, ktorý vo dvoch častiach, tj. Prologu a Deníku, rozpráva o levicovo orientovanom novinárovi meštiackeho pôvodu, ktorý si vytvoril mýtus o ľude ako o jedinom nositeľovi všetkého, čo je vo svete autentické, a ožení sa preto so švadlenou. Jedného dňa však pochopí, že svoju ženu pre veľké povahové rozdiely nemiluje, a náhle sa mu všetko, čo sa až doteraz zdalo autentické, prevracia na neautentické. Pretože túži napísať román s maximálnou mierou autenticity, začne pozorovať život (odtiaľ názov Pozornosť) a zameriavať sa na podstatné veci. O všetkom si vedie denník, ktorý sa má stať základom jeho románu.

Poviedky spod pra(c)hu reprezentujú celý tvorivý život Alberta Moraviu. Chronologické usporiadanie je ilustráciou toho, ako sa v priebehu rokov menil a vyvíjal autorov štýl, irónia, témy záujmu a ako narastalo hlboké poznanie duše človeka. Mnohé poviedky neboli nikdy uverejnené, našli sa v autorovej pozostalosti, niektoré Moravia uverejňoval v novinách a časopisoch. Hľadanie nových hodnôt bez pokryteckej konvenčnosti, sarkastické odkrývanie ľudských a spoločenských tabu a hlboké porozumenie pre ľudské slabosti – to sú dôvody aktuálnosti provokujúcich poviedok Alberta Moraviu.

Wanneer een jonge Italiaan terugkeert naar Rome, beleeft hij door relaties met vrouwen opnieuw een traumatische jeugdervaring.

Nella semplicità dello schema della narrazione breve si inserisce una lucida analisi introspettiva che porta Moravia a farsi interprete delle difficoltà psicologiche e morali in cui si dibatte l'uomo moderno. Personaggi che agiscono come macchine, come automi appunto: è il tema sottile che lega questa serie di racconti.

Prose degli anni venti e trenta che appartengono al periodo degli Indifferenti; racconti surrealisti nella vena dei Sogni del pigro; una sequenza unitaria di racconti che Moravia intendeva pubblicare con il titolo La fortuna di vivere e fu abbandonata dopo gli eventi del 1943.

De onverschilligen verhaalt drie dagen uit het leven van een gezin in Rome dat erin slaagt de indruk te wekken welgesteld te zijn, terwijl het aan de rand van de armoede leeft. De onderlinge verhoudingen worden gekenmerkt door een gebrek aan communicatie, het onvermogen zich te uiten, egoïsme en berekening. Als de familieleden zich langzaam bewust worden van zichzelf en hun omstandigheden, worden ze apathisch en zijn ze niet meer tot handelen in staat. Hun leven verwordt tot wanhoop, escapisme, paniek. Onderhuids is de roman een scherpe aanval op de Italiaanse middenklasse aan de vooravond van het fascisme, en De onverschilligen veroorzaakte in het kleingeestige Italië van de jaren twintig en dertig dan ook een schandaal. De boeken van Alberto Moravia, ook De onverschilligen, waren tijdens het fascistische regime verboden.

Contents:Intuición femenina / Isaac Asimov -- Traducción de Lorenzo CortinaProfesor Miseria / Truman Capote -- Traducción de Juan VilloroLa romántica / Patrica Highsmith -- Traducción de Jordi BeltránUna madre / James Joyce -- Traducción de Guillermo CabreraParece tan dulce / Rosa Montero --La ciociara / Alberto Moravia -- Traducción de Ma Esther BenítezSilba para llamar al viento / Rosamunde Pilcher -- Traducción de Margarita CavándoliPigmalión / Manuel Vázquez Montalbán --La imagen móvil / Edith Wharton -- Traducción de Rosa S. de NaveiraEl vestido nuevo / Virginia Woolf -- Traducción de Andrés Bosch

Ist er nicht reizend? - Römische Erzählungen - bk526; Rowohlt Verlag; Alberto Moravia; pocket_book; 1996

Agostino, offeso dalla madre, che la presenza di un corteggiatore rende impaziente, si unisce a una banda di ragazzini del popolo, dominata da Saro, un equivoco cinquantenne. Da questi ragazzi inizia a conoscere la natura dei rapporti fra i sessi e decide di andare in un bordello. Questo tentativo di approcciare al sesso, gli è però frustrato e Agostino si trova in una situazione di incertezza a metà tra l'infanzia e l'età adulta.

L'esistenza quotidiana scorre ripetitiva e abitudinaria per Dodo, un bell'uomo sui 35 anni, ex sessantottino, per suo padre, un anziano "barone" universitario, per Silvia, moglie di Dodo, di ambigua e sfuggente sensualità. Sulla loro vita, sui loro complessi, passa lo sguardo attento e impietoso di Dodo attore prima che spettatore di se stesso. Spinto dall'imperativo intellettuale di osservare per conoscere, Dodo spia ciò che accade con lo sguardo gelido dello scienziato che segue le trasformazioni della materia. Così questo "indifferente" degli anni '80, ossessionato dal nucleare, assediato dall'Eros e dalle sue perversioni, osserva la realtà con distacco, selezionando ciò che accade con la mente e rifiutandolo con i sentimenti.

Een scenarioschrijver wordt heen en weer geslingerd tussen liefde en haat voor zijn vrouw, die een sadomasochistische relatie onderhoudt met een pianist.

In un tempo, come l'attuale, di dolorosi e talvolta dilaniati assilli giudiziari e processuali, forse nessun testo può risultare all'ordine del giorno meglio di queste scarne e terribili pagine della Storia della colonna infame di Alessandro Manzoni. E' vero che si trattava in quel caso di sventurati innocenti. Argomento, la ricostruzione giuridico-normativa del processo svoltosi nel 1630, durante la peste che fa da tragico fondale dei Promessi sposi, contro due incolpati di "unzione". Destinata dapprima a formare un capitolo del romanzo, ne fu poi avulsa e fu pubblicata come appendice all'edizione del capolavoro del 1840.