Aleš Pohorský Livres

Francouzští básníci poslední doby Jaká je dnešní francouzská poezie? Bezpochyby formálně a názorové bohatá. Má také různou myšlenkovou inspiraci: surrealistickou, existencialistickou i křesťanskou. Českému čtenáři, vedenému k zemitosti a lidovosti, se však může zdát abstraktní a spekulativní... Má blízko k próze, a to poetické zůstává v maximálně účinném obraze, v hudbě a volbě slov a v rytmu věty. Ve Francii se klade větší důraz na jazykovou stránku poezie. V naší znalosti francouzské poezie vznikla mezera a tu bylo třeba zaplnit. Antologie obsahuje ukázky z tvorby 14 současných francouzských básníků. Svazek seznamuje čtenáře jednak s předchůdci dnešní francouzské poezie (Char, Ponge, Michaux), dále s básníky narozenými ve 20. letech i se současnými nadějnými autory. Editor Aleš Pohorský. Kniha je doplněna fotografiemi Paříže od Barbary Huckové.

Z nevelkého básnického odkazu tohoto vizionářského francouzského básníka, který vytvořil své úchvatné dílo v průběhu pouhých tří let, se z veršovaných básní vydělují dvě sbírky a Dopisy vidoucího, napsané básnickou prózou: Iluminace, obsahující čtyřicet básní v próze a dvě básně ve volném verši, je text uhrančivé krásy, v níž se hroutí hradba mezi realitou a halucinací. Rimbaud je napsal mezi 17. a 19. rokem života a poprvé je bez jeho vědomí (ačkoli byl ještě naživu) vydal Verlaine v roce 1886. Sezóna v pekle, napsaná v devatenácti letech, je jakousi Rimbaudovou duchovní autobiografií, jejíž poslední část "Sbohem" se považuje za autorovo rozloučení s básnickou tvorbou. Dva Dopisy vidoucího jsou výrazem Rimbaudova vizionářského přesvědčení a snad nejlépe je charakterizují slova: „Vedle mne jste všichni jenom básníci“. Z francouzštiny přeložil a doslovem opatřil Aleš Pohorský V tomto překladu třetí vydání (2014)

Málokdo jako Arthur Rimbaud dokázal vtisknout svým veršům natolik silnou poetiku, že ovlivnila další literární generace, proudy a směry. Rimbaud naplnil tuto vizi nejen svým tvůrčím úsilím, ale i rezolutním postojem k tehdejší společnosti. Uměl například prosadit zcela původní strukturu verše, odmítl módní romantická snění a vzpurným tónem vyjádřil rozpory, které cítil mezi osobností umělce a nejvýše postavenou elitářskou vrstvou. I ve verších, obsažených v této antologii, zaznívá Rimbaudova revolta proti "sešněrovaným" tradicím, duchu doby či šlechtické nadřazenosti. Rimbaud jde však ještě dále, dovoluje si dokonce napadnout tabuizované hodnoty, o nichž se dosud nikdy nepochybovalo a v centru jeho pozornosti se objevují pojmy jako víra a rodina, vlast, národ nebo práce. I proto je autor nazýván "prokletým" tvůrcem, pro něhož se každé téma stávalo možnosti postavit se na odpor zbabělosti, pokrytectví, povrchnosti či křivé morálce. Právě tímto způsobem se Rimbaud zařadil mezi průkopníky moderní francouzské poezie, který svými formálními i obsahovými postupy inspiroval nastupující surrealistické a symbolistické hnutí

Studie rozpracovává dávné téma prokletí a básnické tvorby. Kdo je to prokletý básník? Je to básník, který se cítí vyvržený společností, avšak sám sebe považuje za vyvoleného, absolutního. Básník je prohlašován za prokletého, protože je neužitečný a cizopasí na zdravé společnosti, ač je sám nemocný. Prokletý je každý opravdový básník, za všech časů. Přesto se hlásí o slovo...