Touto knihou se uzavírá čtyřdílný, volně komponovaný románový cyklus životního příběhu Karla Čapka a jeho bratra Josefa, přičemž autorka se zde soustředila na veřejné i soukromé zápasy obou bratrů v období rozkvětu i pádu první republiky.
Román sleduje především literární zrání K.Čapka a jeho postupně se formující kritické myšlení. Autorka sleduje literární zrání Karla, studium na gymnáziích v Hradci Králové, Brně a Praze a na Filozof. fakultě v Praze, Berlíně a Paříži. Opírá se přitom o bohatou dokumentaci oficiální, ale seznamuje i s novými prameny (poznámky J. Heyrovského). Přesvědčivě se vyrovnává s analýzou života bratrů po r. 1909, který byl pro jejich další život významný stykem s umělci v kavárně Union.
Faktografickým románem Prodloužený čas Josefa Čapka autorka uzavírá svůj cyklus o životě a díle bratří Čapků (Čapci, Ladění pro dvě struny, Poločas nadějí, Brána věčnosti). Završuje tak své více než čtyřicetileté hledání jejich stop od dětství až po tragické chvíle smrti. Poslední díl je silně poznamenán druhou světovou válkou. Autorka čerpala z ústního i písemného svědectví pamětníků, dobového tisku a dalších pramenů.
První část rodinné románové biografie vypráví nejen o životních osudech sourozenců Čapkových, ale i o jejich širším příbuzenstvu. Autorka zde líčí dobu od dětství sourozenců Josefa, Karla a Heleny až do roku 1905, k začátku umělecké tvorby Karla Č. a počátkům studií Josefa Č.na uměleckoprůmyslové škole v Praze. Postavou, která autorce umožňuje zobrazit společenské poměry je otec bratří Antonín, úpický lékař a osvětový pracovník.
Třetí část volného cyklu o životě a díle bratří Čapků. V této části zachycuje autorka období od října 1918 do konce roku 1929. Pro oba bylo toto období důležité v soukromém i tvůrčím životě. Josefův sňatek a Karlův komplikovaný vztah k budoucí manželce Olze Scheinpflugové.
Krutá léta první světové války těžce doléhala také na studenta Karla Čapka. Když v roce 1917 dokončil univerzitní studia a marně hledal zaměstnání, byl donucen přijmout místo vychovatele u hraběte Lažanského na zámku v malém městečku Chýše na Karlovarsku. Čapek sám o této době hovořil jen poskrovnu a tak dlouhou dobu byla neprobádaným úsekem jeho života. Teprve mnoholeté hledání téměř zavátých stop velkého spisovatele pomohlo autorce načrtnout literární obraz o Čapkově vztahu k místům, kde nedobrovolně působil jako vychovatel. Výsek pěti měsíců pobytu u Lažanského nebyl zdaleka bezvýznamný pro Čapkovu tvorbu. Zde poznal řadu postav, které později vešly do jeho literárního díla. Poutavé líčení zámeckého života, politických názorů neduživého hraběte, atmosféry válečných let i těžkého života venkovského lidu, to všechno zaujme čtenáře od první stránky až k závěru, kdy se uzavírá kruh Čapkova času v odlehlém koutu západních Čech.
Pohnuté životní osudy jedné z čelných osobností obrozenské éry našich dějin, dnes již téměř zapomenuté, zpracovala spisovatelka Marie Šulcová (známá zejména životopisnou pentalogií o bratřích Čapcích) do životopisu nazvaného Libuňský jemnostpán Antonín Marek. Jeho časopisecké publikování v roce 1971 bylo zmařeno stranickým zásahem, a tak vyšel až začátkem 90. let v Jičínských novinách. V roce 2002 autorka věnovala rukopis Kruhu přátel muzea Varnsdorf, který se ujal knižního vydání. Název byl po dohodě s autorkou pozměněn na Antonín Marek – buditel národa.
Dvanáct moderních pohádek pro menší děti (Fantóm oblastního divadla, O cukrové smůle, O dvojčatech a medvědovi, O kastelánovi, Začarované letadlo, O mlsném permoníkovi, O poustevníkovi , Plivník a hrací hodiny, Pražský dybuk, Šotek v kině, Vlak do Ztracené Lhoty, Vzpoura v ZOO), psaných svěžím, plynulým jazykem, pojednává o drobných příhodách z každodenního života, obohacených prvkem nadpřirozena. Hrdiny jsou děti, dospělí, zvířata i strašidla v půvabné, často nečekané, ale vždy zdařilé a laskavé interakci.
V roztomilé knížce o broučcích a ostatních obyvatelích růžové stráně nám chtěla autorka připomenout nejen život v přírodě, ale také nás tak trochu pošťouchnout k tomu, abychom se pozorně dívali kolem sebe. Vždyť příběhy z růžové stráně mnohdy připomínají život nás - lidí.
Novela o různých podobách strachu, odvahy, pýchy a pokory inspirovaná skutečným případem. Příběh charismatického kněze, donuceného během normalizace ke spolupráci s StB. Autorka se inspirovala skutečným případem kněze, který na jedné straně dokázal dodávat odvahu jedněm z hlavních "nepřátel režimu" - křesťanům, na straně druhé však nenašel odvahu vzepřít se a odmítnout spolupráci s StB. Nečernobílý příběh prochází zákruty osudů, které semlelo soukolí totalitní moci, a ukazuje, jakým situacím byli lidé vystaveni a jak nesnadné bylo se jednoznačně rozhodnout. Hrdina, který se přátelí s mnoha disidenty a po léta pozdní normalizace je pro mnoho zejména mladých katolíků morální i duchovní oporou, bojuje svůj tajný vnitřní boj, kdy ví, že nedokázal "ďáblovi říct ne", ale stále se snaží ďábla obehrát. Přichází listopadový převrat 1989, který přináší svobodu, ale také černobílé třídění lidí a Cibulkovy seznamy spolupracovníků StB... a v této chvíli hrdina osvědčuje odvahu, dokáže se ke své spolupráci veřejně přiznat, učinit pokání a přijmout důsledky. Katarze však nepřichází... Autorka v textu použila pasáže z proslulých homilií pátera Kánského a fotografie pořízené StB při jeho sledování.
