Próza představuje alegorický obraz světa jako jediné obrovské tržnice, kde probíhá věčný boj tvorů, jen málo podobných lidem, o přežití. Vypravěč, který jako ostatní dodržuje absurdní zákony Města, je hladem přinucen jednat jako samostatně myslící bytost a tak se mu podaří objevit řadu mechanismů boje o potravu. Když je po dopadení z tržnice vyhnán, zubožený se dostává do normálního světa mezi svobodné lidi, kteří se ho ujmou. Neumí však už mezi nimi žít, dopustí se zločinu a je vyobcován zpět do Města, kde umírá a končí na pultech tržnice.
Zpověď antihrdiny začíná v okamžiku, kdy jako současný poslanec rekapituluje svoji politickou kariéru a klade sám sobě otázku, kdy a jak... Vavřinec vyrůstá v prostředí, kde pokřivená morálka a prospěchářství se zdá býti jaksi normou. V době, kdy se setkává se svým bývalým profesorem, který spolupracuje s STB a nabízí mu spolupráci za snadné studium medicíny a posléze profesní kariéru, je osamělý, bez přátel a bez dívky. Pod zástěrkou skorodisidenta stává se pilným spolupracovníkem Státní bezpečnosti a buduje svoji kariéru. V okamžiku převratu má od STB slíbeno, že se jeho záznamy nikdy na veřejnost nedostanou, naopak je budován falešný svazek, který má dokázat jeho protistátní činnost. Stává se poslancem a začíná být přesvědčen, že jeho spolupráce nikdy nevyjde najevo. Znovu je ale konfrontován svým bývalým spolupracovníkem a požádán o další spolupráci a dovídá se, že STB jeho život utvářela již od samého narození a on sám je jen malým kolečkem v soukolí zrůdné mašinerie. Autorův antihrdina není rozhodně obětí režimu, spíše smutným příkladem toho, jak doba a okolnosti dokáží deformovat člověka tak, že nenormální se pro něj stává normálním.
