James Calvert zahájil svou kariéru v americkém ponorkovém loďstvu po dokončení námořní akademie v Annapolisu. V roce 1943 byl přidělen na ponorku USS Jack jako námořní poručík a stal se špičkovým operátorem zaměřování torpéd. S ponorkou Jack absolvoval osm bojových plaveb v Tichomoří, kde její posádka potopila patnáct japonských lodí, což ji na konci války zařadilo mezi devět nejúspěšnějších ponorek podle potopené tonáže. Autor detailně popisuje ponorkové operace proti Japoncům, včetně pronásledování tankerů a transportních lodí. Velitel jednoho konvoje, který Jack napadl, poslal zprávu do Tokia o „smečce“ ponorek. Kromě bojových taktik se čtenář dozví také o technických aspektech ovládání ponorek, včetně problémů s nespolehlivými torpédy. Po válce byl přeložen na USS Haddo, kde absolvoval svou poslední bojovou operaci. Calvert vzpomíná i na zážitky na pevnině, včetně nedokončeného flirtu s Australankou. Jeho vzpomínky vrcholí nepovolenou cestou do Tokia po kapitulaci Japonska, která ohrozila jeho kariéru. Calvert byl jedním z nejvíce vyznamenaných důstojníků amerického námořnictva ve druhé světové válce a po válce velel jaderné ponorce, působil jako náčelník námořní akademie a nakonec jako velitel 1. floty v Tichomoří. Do zálohy odešel jako viceadmirál.
