Tomáš Třeštík Livres

Druhá básnická sbírka současného jihočeského básníka obsahuje poezii, v níž jsou základem lyrické, intimní a přírodní reflexe. Stejně jako v předcházející prvotině "Hledač vltavínů" i zde využívá Třeštík nejrůznější tématiky. Opět se hlásí ke svým uměleckým i lidským vzorům (Jan Skácel, Sidonie Nádherná, Michail Bulgakov apod.). Zvláště zřetelně však autor tentokrát pracuje s přírodními motivy. Symbolika starých zahrad, v nichž vidí na jedné straně moudrost předků, na druhé však i jejich současný stav blížící se zchátralosti a devastaci, se odráží i v ostatních motivech. Je proto možné říci, že jakousi trvalou linkou Třeštíkových veršů se stává konstatování pocitu smutku a melancholie, který se dostává do popředí jeho zájmu při pozorování a zkoumání současného světa.

Sestupná spirála narkotik, krádeží, prostituce a celkového chátrání. A jenom občasné záblesky odhodlání s drogami skoncovat. Tak vypadala každodenní realita Kateřiny B v unikátním časosběrném dokumentu Heleny Třeštíkové z roku 2009. Co tehdy Katka prožívala a co se s ní dělo poté? Její ucelený příběh ve formě autentických výpovědí zpracoval Michael Třeštík a fotkami jej doprovodil Tomáš Třeštík.

Známý fotograf Tomáš Třeštík, trošku frajírek, trošku plachý introvert, hvězda i outsider, piják i abstinent se v knize Po povrchu zavrtal sám sobě pod kůži a konečně se podíval na své přátele zblízka a na sebe naopak z nadhledu… Ve svém debutu líčí dětství, kariéru, a především všechny ty, kteří ho ovlivnili na jeho cestě provázené úspěchy i přešlapy. „Dojímá mě, když se starý páry držej za ruce, dojímaj mě babičky, co nechtěj v tramvaji pustit sednout, protože vystupujou už za dvě stanice, dojímaj mě psi, co soustředěně čekaj nepřivázaný na páníčka před krámem, děti s okluzorem a děti, co vlastním nákladem vydávaj knihy svých rodičů. Mám rád, jak déšť na vteřinu přestane bubnovat do kapoty auta, když podjíždím na dálnici most. Mám rád vypít si ráno kafe předtím, než si vyčistím zuby. Mám rád, jak to voní v papírnictví a mix letní vůně posekaný trávy a spálenýho oleje ze sekačky. Miluju tulit se, snít a zapomínat na to hnusný. A taky v sobě mám bestii, kterou musím furt krmit – dárkama a pozorností ostatních. Nebo aspoň cukrem.“

Sbírka současného jihočeského básníka obsahuje poezii, v níž jsou základem lyrické, intimní a především přírodní reflexe svědčící o pevném sepětí s rodnou krajinou, která pro něho znamená jednu z životních jistot.

Kniha pojednává o současné české komerční fotografii. Přestože je toto téma (reklamní a předevšímmódní fotografie) přijímáno veřejností s velkým zájmem a v médiích je mu věnována nemalá pozornost,v současné době neexistuje nic, co by elitu komerční fotografie a její práci představilo.V knize je představeno 15 autorů (Tomáš Bém, Tomáš Beran, Adam Holý, Ondřej Kavan,Anna Kovačičová, Standa Merhout, Ondřej Pýcha, Jan Saudek, Tono Stano, Jaroslav Šimandl,Dušan Šimánek, Petr Škvrně, Goran Tačevski, Jiří Turek, Adolf Zika), kteří výrazně ovlivnili v uplynulýchvíce jak deseti letech směr, kterým se obor ubírá, a především o jejich práci naše kniha je. Profily jednotlivých autorů se skládají z obsáhlého dotazníku, několikastránkového portfolia výběremtěch nejlepších, nejzajímavějších, nejatraktivnějších či nejkontroverznějších realizací a příběhem jednéz fotografií. Situací v oboru a na mediální scéně se zaobírá obsáhlá úvaha.

Básnická prvotina jihočeského autora obsahuje především reflexivní a intimní lyriku, jejímž prostřednictvím se autor snaží nalézt základní životní jistoty.