Václav Ryčl Livres

Jedné noci uprostřed devadesátých let jsem otevřel staré Vokno a začal číst text neznámého autora. Po pár řádcích se někde okolo zrodil mohutný vír, pokoj se naplnil záblesky ostrého světla a hejnem černých stínů a já vstoupil do světa Václava Ryčla. Pamatuji si jenom bušení krve, ostré nože úzkosti a vzteku, nenávist a výčitky svědomí. Všechna bolest, kterou jsem v životě zakusil a jež spala ukrytá někde v minulosti, byla tu a rozevřela se jako paví ocas. Jenom okrajem mysli jsem se dotýkal noční lampičky a svého kanape... Zpátky mě vrátilo až svítání. Pavilon číslo 13 je knihou-seismografem, která s mimořádnou silou, slovem i obrazem zaznamenává otřesy světa a jednoho života. Nejde o žádné sci-fi, protože popisuje život, který zná mnohý z nás. A přesto je v ní přítomen vesmírný chlad samoty a žhavé slunce touhy. Není to ani cestopis, i když líčí území plná pouštních přízraků a pralesy, v nichž divoká síla požírá sama sebe. Už vůbec nejde o cestu do pravěku, protože ty gigantické obludy i předvěké močály jsou v nás. A není to ani pohádka, protože tohle všechno se stalo. …A přeci je to pohádka. Ten příběh je starý jako lidstvo samo. Vypráví o hledání lásky, protože jen v ní může spočinout neklidné srdce. Pevně věřím, že autor této knihy nakonec nalezl, co hledal... Ale to už je nepojmenovatelné. Václav Kahuda

Máme za sebou cestu Ryčlovými deníky, poznámkovými bloky s náčrty povídek, básní ve stadiu zrodu i strojopisy už hotových básní. Výkřiky, nemocí poznamenané zápisky, podivuhodné verše a básně v próze. Připadali jsme si jako editoři vlčí mlhy a diváci šíleného ohňostroje. (…) Měl-li z nanejvýš různorodé změti textů vzniknout výbor poezie, bylo nutno třídit, porovnávat varianty, zároveň však hledat texty, které by ukázaly různé fasety Ryčlova básnického talentu. (…) Nad dokončeným výborem básní Václava Ryčla prožíváme velikou radost: z původní bezradnosti, jak se v záplavě jeho textů vyznat, vyloupla se nakonec sbírka, která je nejen sebezničující výpovědí o tom, že život je hrozný společník. Miroslav Huptych a Jan Macháček — — — Tato kniha je víc než jen mimoděčným vyvrácením slov kritikových, že „Ryčl asi navždy zůstane autorem jednoho svazku“; je víc než jen dalším důkazem bohatství Ryčlovy literární pozůstalosti; je víc než jen pietním souborem textů z této pozůstalosti sestaveným. Ona je totiž především autonomní básnickou sbírkou mimořádné síly a účinu — poezií par excellence.

Publikace vychází u příležitosti stejnojmenné výstavy v Moravské galerii v Brně.