Petr Mikota Livres

Publikace se zabývá vývojem a značením historických pozemkových hranic. Nezabývá se hranicemi státními, ale hranicemi panství, církevních institucí a obecních pozemků. Vychází z podrobného studia panství Plzeň, Rokycany, Šťáhlavy a Hradiště a dokazuje vznik jejich hranic již v období středověké kolonizace. Pozornost je věnována rovněž administrativním a právním předpisům souvisejícím s evidencí pozemkového vlastnictví v průběhu celé jeho historie. Dále jsou rozebírány jednotlivé typy mezníků - stromy, kameny a příkopy. Na příkladu několika mezních památek v okolí Plzně jsou potom obecné závěry dokumentovány. Publikace může sloužit i jako terénní průvodce pro zájemce o studium starých hranic.

Drobná publikace přibližuje svět horských ledovců na základě krátkých příběhů, které při jejich objevování autor zažil.

Publikace přibližuje výstavbu a osudy rozhledny Chlum, jedné z mála rozhleden, které byly vyhlášeny za kulturní památku. Na dobových dokumentech přibližuje atmosféru minulého století od dělnického hnutí let 20.a 30. přes léta válečná, období chátrání v dobách socialismu až po dramatický vývoj v dobách novodobého ranného kapitalismu konce 20. století.

Lesní masiv Zábělá představuje pro Plzeňáky významný rekreační prostor. Již od 19. století sem chodili za odpočinkem a za zábavou. Publikace si klade za cíl zmapovat toto zajímavé území v celé jeho historii. Od pravěku zde sídlili lidé v různých obdobích a zanechali nám mohylová pohřebiště i mohutné hradiště. Ve středověku zde vznikly a opět zanikly malé osady. Počátkem novověku začal být les hospodářsky využíván. V 19. století sem pronikla železnice, vznikla restaurace a Plzeňané si zde začali stavět rekreační vily. Publikace je průvodcem, který a dává návštěvníkovi možnost poznat zajímavá a málo známá místa.

Kniha se zaměřuje na stavby spojené s výběrem poplatků na komunikacích, s důrazem na Plzeň a její historické privilegium v oblasti cla a mýta od 15. století. Plzeň se stala samostatným celním územím, a po celním sjednocení v 18. století zůstala v městské pravomoci výběr soukromého mýta. Na státních silnicích se vybíralo erární mýto, které sloužilo k údržbě silnic, a pro jeho výběr byly postaveny mýtní domky, jejichž umístění reagovalo na rozvoj města na konci 19. století. Mýto na státních silnicích bylo zrušeno v roce 1903, ale v Plzni se vybíralo až do roku 1932. Poplatky se také vybíraly na přívozech, přičemž nejdůležitější vedl přes řeku Radbuzu. Kniha se věnuje i zvláštnímu poplatku – dlažebnému, vybíranému v letech 1898-1943. Publikace uzavírá skupina vážních domků pro vážení zboží a vozidel. Na základě dobových fotografií, plánů a archiválií se odkrývá rozsáhlá agenda, která byla mezi obyvateli nepopulární, což vysvětluje nedostatek dochovaných stop po mýtnicích. Publikace představuje historický průvodce po Plzni, zahrnující více než 40 doložených míst, kde stály celnice, silniční a mostní mýtnice, přívozy, domky pro výběr dlažebného a váhy, a nabízí pohled na proměny města v uplynulých dvou stoletích.