Luigi Zoja est un psychanalyste et écrivain italien dont l'œuvre relie les enjeux psychologiques et sociaux contemporains à des modèles archétypaux intemporels. Ses recherches portent sur des thèmes tels que la dépendance, la consommation sans limites, l'absence de la figure paternelle et la haine politique, en les plaçant dans le contexte des mythes anciens et de la littérature classique. Zoja est reconnu pour ses profondes réflexions sur la psyché humaine, ce qui lui a valu la désignation de "psychologue anthropologique". Son travail, apprécié pour son érudition et sa portée, est traduit dans de nombreuses langues, offrant aux lecteurs une nouvelle perspective sur les défis complexes de l'époque moderne.
Seldom has an event in the world had such pervasive and all-encompassing effect as the brutal terrorist attacks on New York and Washington in September, 2001. Has our world become a different place as a result? If so, in what ways? What might a psychotherapist of depth psychologist perceive in the eruption of shocking contents?
The book delves into the historical and contemporary implications of paranoia, exploring its contagious nature and self-replicating dynamics. Through a range of examples, including figures like Ajax, Othello, and political leaders such as Hitler and Bush, the author illustrates how paranoia has influenced actions and events throughout history. Zoja's analysis offers a thought-provoking examination of the psychological and societal impacts of paranoia, revealing its pervasive role in shaping human behavior and cultural narratives.
Dějiny nepíšou vítězové, ale paranoia. V průkopnické knize renomovaný jungovský psychoanalytik Luigi Zoja zkoumá paranoiu jako individuální poruchu, která se stává kolektivní. Autor analyzuje tuto duševní poruchu z historické perspektivy a ukazuje, jak paranoia ovlivňuje nejen psychopatologii jednotlivce, ale i širší společenské jevy. Paranoia, schopná psát dějiny, je centrálním tématem autorova zkoumání, které se zaměřuje na historické i individuální aspekty. Šíří se jako požár a v exemplárních případech, jako jsou Stalin a Hitler, se stává zdrojem obav a nesnášenlivosti vůči Jinému. V souladu s myšlenkami C. G. Junga ji autor označuje za „psychickou nákazu“. Moderní doba a masová komunikace přinesly množství informací, ale také zvýšily potenciál pro šíření kolektivních bludů. Zoja kombinuje historii, hlubinnou psychologii, současnou politiku a antické mýty, aby dospěl k jasné analýze. Zkoumá paranoiu jako destruktivní potenciál, který se skrývá v každém z nás a v určitých historických obdobích zasahuje celé kultury. Inspirací mu byly teroristické útoky z 11. září 2001, po nichž sám pozoroval paranoidní chování ve svém okolí. Jeho inovativní dílo přináší první komplexní studii o kolektivní paranoii, rekonstruující její dynamiku a sílu v rámci společnosti.
Nelítostné drancování planety ve jménu bezmezného růstu má znepokojivé důsledky, přičemž se většinou hovoří pouze o technických aspektech. Psychologické faktory, které k tomu vedou, zůstávají opomíjeny. Proč jsme ztratili schopnost omezit své potřeby? Hojnost často zhoršuje kvalitu našich životů, což dokládá nárůst sebevražd, duševních poruch a nemocí spojených s blahobytem. Autor varuje, že vztah lidské psychiky k touze je chorobný, a je nutné pochopit iracionální impulzy, které to způsobují. Při diskusi o mezích ekonomického rozvoje je důležité se ptát, proč toužíme po nekonečném růstu. Tato tendence je historicky podmíněná a poměrně nedávná. Ještě nedávno jsme žili v agrární společnosti, která se řídila sezónními cykly. Historie Západu je příběhem překonávání tohoto způsobu života a nahrazování expanzí bez hranic. Chceme-li porozumět historii a ekonomii, musíme je zkoumat psychologicky. Původ tohoto vývoje spočívá v nevědomé konverzi našich předků, kteří se báli nekonečna a považovali ho za aroganci. Věříme, že příběhy starých Řeků, které zkoumá autor, nám mohou pomoci znovu uvěřit v prospěšnost hranic.
Eseje předního jungovského psychoanalytika se zabývají z mnoha úhlů archetypem otce a fenoménem otcovství. Mateřství má instinktivní, tělesný základ, avšak otcovství je kulturně-společenským produktem. Teprve s objevením se muže-otce lze hovořit o vzniku rodiny a společnosti. V říši savců sice nejsilnější samci, vítězící v boji o samice, plodí potomky, avšak nemají k nim žádný zvláštní vztah. Biologický a kulturní aspekt se v muži-otci trvale střetává a vytváří tzv. otcovský paradox: vůči rodině a potomkům má být otec laskavý a ochranitelský, směrem ke světu dobyvatelský a vítězící. Rozmanité projevy a proměny archetypu otce sleduje autor v sociálně-kulturních dějinách západní civilizace od antiky přes počátky křesťanství, Francouzskou revoluci, obě světové války až k novodobé přeměně rodiny v současnosti. Pro dnešní dobu je podle Luigiho Zoji charakteristické vytrácení otců z rodiny i ze společnosti, ačkoli obě mají patriarchální základ. Luigi Zoja je zasvěceným a literárně zdatným průvodcem kulturními dějinami Západu a má rovněž co říci každému, koho zajímá hlubší psychologické pozadí současné západní společnosti a rodiny.
Es ist nur schwer möglich, einem Alkohol- und Drogensüchtigen zu seelischer Heilung zu verhelfen, was etwas anderes ist als eine Entziehung. Dr. Zoja nennt als Grund dafür das religiöse Element, das in jeder Drogensucht eine Rolle spielt, aber unbewußt bleibt.
Vom Mythos bis zur Gegenwart
Luigi Zoja untersucht die Psychodynamik und Tiefenpsychologie sexueller Gewalt, die durch Männer und Gruppen von Männern ausgeübt wird. Ausgehend vom griechischen Mythos, in dem der Zentaur – halb Mann, halb Tier – die Sexualität beinahe ausschließlich als kollektiven Gewaltakt kennt, beschäftigt sich Zoja mit der Geschichte der Gruppenvergewaltigung und der Psychodynamik der Aggressoren in ihrer Eigenschaft als Gruppenmitglieder. Nach einem Jahrhundert des Feminismus ist der Westen zwar post-patriarchal, jedoch nicht post-sexistisch. Zojas eindringliche Ausführungen zeigen, dass eine neue Debatte über männliche Gewalt dringend notwendig ist.
