Znáte to také? Být v jednom okamžiku v hudebce, na tréninku i na nákupu. Zrealizovat velký nákup s dvěma dětmi v nákupním vozíku a dalšími třemi pobíhajícími okolo. Inteligentně komunikovat s potomky, aby mi časem nevyčítali, že jsem je zanedbala. Vydržet nespat. Zajistit každému rodinnému příslušníku, i manželovi, osobitý přístup. A jde o vůbec? Nekřičet, neobviňovat, neplakat (nebo jen velmi potichu). A až nastane čas a doma moje stálá přítomnost nebude vyžadována, vrátit se do práce, rozuměj do zaměstnání, kde můj výkon sice bude odměněn většími penězi, ale výše zmíněné kompetence nebudou vůbec potřeba. Tak proč jsem to vůbec podstupovala?
