Peter Jilemnický Livres

Deväťdesiatdeväť bielych koní je výber z časti českej tvorby národného umelca Petra Jilemnického - najmä z jeho poézie. Ešte skôr, ako sa stal Jilemnický prvoradým slovenským prozaikom, prebehlo jeho rané básnické obdobie. Jeho po česky písané juvenílie, žijúce v tieni jeho prozaickýchdiel a zväčša nepublikované, prezrádzajú však na mnohých miestach svieži básnický talent wolkrovského a chvíľami až apollinairovského razenia, ktorý sa potom ešte niekoľko ráz ozval v zrelom veku.

Kniha zobrazuje slovenskou vesnici v její neidylické, společensky už nepatriarchální podobě. 2. upravené vydání.

Druhý díl k románu "Pole neorané", který tvoří I. díl. 30113-1, 53839/2/52/III-2

Prvý lyricky ladený román P. Jilemnického o individuálnej vzbure, zobrazuje Kysuce okolo roku 1925, ich biedu a alkoholizmus obyvateľov, ktorí boli nútení predávať svoju prácu v cudzine, aby sa uživili. Hlavnou postavou knihy je vrchár Matko Horoň a náplňou jeho láska k Magde, ktorú nakoniec zavraždi a sám sa pokúsi o samovraždu, keď vidí, ako pre majetkové rozdiely mu uniká šťastie.

Súbor reportáží, literárnych čŕt, beletrizovaných epizód a životopisov opisujúcich zážitky a skúsenosti zo ZSSR. Sám autor totiž v ZSSR prežil najprv bez povolenia úradov, neskôr ako registrovaný občan niekoľko rokov.

Román Kronika je dielo stvárňujúce tematiku protifašistického a národnooslobodzovacieho boja slovenského ľudu. O vypuknutí povstania sa dozvedel Jilemnický v koncentračnom tábore v Nemecku, kde ho väznili pre účasť v ilegálnom protifašistickom boji. Správa ho mimoriadne vzrušila a už v tábore sa začal zaoberať myšlienkou umelecky stvárniť povstanie. Po návrate domov stal sa zámer skutočnosťou.

Pole neorané je komponované ako história rodiny Huščavovocov a rodiny Zuzy Cudrákovej. Cez osudy týchto dvoch rodín, kde každého člena nejakým spôsobom poznamenáva ľudský údel, prediera sa aj doba aj spoločenské protiklady, ktoré zasahujú do osudov jednotlivcov.

Román ze sloven. nár. povstání Vítr se vrací (sloven. Kronika) je posledním dílem P.J. Sbíral pro ně látku na území povstání, zvl. v Čierném Balogu, ale nechtěl podat věrnou fotografii toho, co se odehrálo, nýbrž šlo mu o to ukázat zdánlivě prostou, ale nejvýznamnější pravdu: proč ajak slovenský člověk povstal proti fašistům. Zachytil všechny stránky sloven. povstání: vyrůstání odbojové sítě, vznikající často z několika lidí a spojek s centrem a pomalu se rozrůstající až k organizovanému boji. Vykreslil dědinu, která je typem dědiny slovenských hor s nepatrným přístupem k okolnímu světu. Vyzvedl v románových postavách pomoc sovět. lidí, ukázal kvalitativní růst sloven. člověka. "Jilemnickému se podařilo v tomto díle vrcholné epiky podat velkolepou oslavu prostého lidového hrdinství, hluboké moudrosti, statečnosti a vysokých mravních hodnot slovenského lidu. Jilemnický tu chtěl říci, že lid tu byl tím největším hrdinou, jemuž patří sláva za všechny činy, které dokázal v tomto boji." ( Tvorba.)